[1/24] Rozsah: Část první–Část první; § 1–§ 103; strany 1–33.
Tato část obsahuje začátek komplexního pozměňovacího návrhu ke stavebnímu zákonu, v němž se v Části první zásadně mění účel zákona, okruh dotčených institucí a doplňuje se důraz na bydlení, práci, podnikání a život lidí, přičemž nově vložený § 1a zavádí zásady vyvažování kolidujících veřejných zájmů, přiměřenosti zásahů a preference rozvoje sídel, hospodářství a infrastruktury, pokud lze negativní dopady zmírnit podmínkami či kompenzacemi (§ 1 odst. 1 a 3, § 1a, strana 3–5).
Nový § 1b a navazující změny v § 2 až § 3 výrazně posilují integrační roli stavebních úřadů, které mají v řízeních podle části šesté, deváté a desáté vykonávat pravomoc dotčených orgánů namísto nich a jejich rozhodnutí mají nahrazovat dosavadní rozhodnutí, závazná stanoviska i jiné úkony, zatímco dotčené orgány mohou vystupovat pouze v mezích své působnosti, co nejdříve a v nezbytném rozsahu; navíc se připouští i změna původního stanoviska ve prospěch stavebníka při řešení rozporu (§ 1b odst. 1 a 2, § 2 odst. 1, § 3, strana 5–7).
Text dále rozsáhle mění základní pojmy územního plánování, když nahrazuje dosavadní logiku „zastavěného“ území pojmem „zastavitelné území“, zavádí „nezastavitelné území“, „nestavební plochu“ a „blok“, upravuje definice transformačních ploch, uličních prostranství a stavebních čar a zpřesňuje i pojem zastavěné plochy stavby a přístupnosti pro osoby s pohybovým, zrakovým či sluchovým postižením (§ 12 písm. h), j), k), l), m), n), o), p), § 13 písm. d), o), strana 8–9).
Jedním z hlavních institucionálních zásahů je vytvoření nové soustavy Úřadu rozvoje území České republiky, krajských úřadů rozvoje území a jejich územních pracovišť, přičemž Úřad se stává ústředním správním úřadem pro územní plánování, stavební řád a vyvlastnění, s předsedou jmenovaným vládou na šest let, a krajské úřady i jejich pracoviště přebírají územní a stavební agendy v nově vymezené hierarchii nadřízenosti a kontroly (§ 17, § 17a, § 17b, § 21 odst. 1, 3 a 4, § 30–§ 34, strana 9–18).
Současně se posiluje samostatná působnost obcí, krajů, hlavního města Prahy a společenství obcí při pořizování, schvalování a vydávání nástrojů územního plánování, ale pod dohledem nových úřadů rozvoje území; pořizovatel může být i jiná obec, kraj, společenství obcí nebo krajský úřad rozvoje území na základě veřejnoprávní smlouvy, a pro obce bez územního plánu se zavádí možnost bezplatného pořízení vymezení zastavitelného území či dalších nástrojů (§ 23, § 25–§ 28, § 46–§ 47, § 21 odst. 4 písm. b) a c), strana 13–22).
Významně se přepracovávají cíle a úkoly územního plánování, které se nově formulují jako vytváření podmínek pro život lidí, bydlení, práci, podnikání, soudržnost obyvatel, hospodářský rozvoj a kvalitu vystavěného prostředí, přičemž se zavádí Politika architektury a stavební kultury jako celostátní strategický dokument schvalovaný vládou a zveřejňovaný Úřadem; zároveň se zdůrazňuje efektivní využití zastavitelného území, ochrana nezastavitelného území, kompaktní města krátkých vzdáleností a zohlednění surovinové bezpečnosti (§ 38, § 39, § 39a, § 41 odst. 2, § 20 písm. a), strana 19–20).
Další změny směřují k procesnímu zrychlení a digitalizaci územního plánování: dokumenty se mají vyhotovovat v jednotném digitálním standardu a zveřejňovat v národním geoportálu, zavádějí se kratší a pevné lhůty pro stanoviska, fikce souhlasu při nečinnosti dotčených orgánů nebo nadřízeného orgánu, omezuje se přihlížení k opožděným či nepříslušným stanoviskům a upravuje se nový mechanismus řešení rozporů včetně rozhodování Úřadu nebo vlády a zveřejnění výsledku v geoportálu (§ 43, § 55, § 59, § 62, § 97 odst. 5, § 98 odst. 5, § 101 odst. 3, strana 21–32).
V závěru této části se zjednodušuje pořizování a změny územně plánovací dokumentace: ruší se některé dosavadní instituty a ustanovení, mění se pravidla pro úhradu nákladů, nově se vymezuje „podstatná úprava“ návrhu, za niž se naopak nepovažují některá zpřesnění nebo odchylky od nadřazené dokumentace se souhlasem příslušných subjektů, a umožňuje se převzetí pravomocně stabilizovaných ploch a koridorů do nadřazených dokumentací bez plného opakování standardních postupů a posuzování vlivů na udržitelný rozvoj území (§ 76 odst. 3, § 79 odst. 5, § 92, § 102 odst. 2, § 103 odst. 1 a 5, strana 28–33).
[2/24] Rozsah: Část třetí–Část šestá; § 103–§ 264; strany 33–62.
Tato část zásadně mění postupy pořizování a změn územně plánovací dokumentace: ruší některé dosavadní fáze a instituty, nahrazuje „vydání“ často pojmem „schválení“, váže platnost dokumentace na její vložení do národního geoportálu a zavádí, že pořizovatel provádí i opravy chyb a zřejmých nesprávností bez řízení (§ 103 odst. 3 a 5, § 104 odst. 2 a 3, § 105 odst. 1 až 3, § 111 odst. 5 a 6, strana 33–35).
Nově se zavádí zvláštní režim nepodstatné změny v zastavitelném území, který dopadá na vymezený okruh méně významných úprav včetně změn hranic ploch, etapizace či kapacit do 25 %, a u těchto změn se použije zúžený okruh ustanovení se zkrácenými lhůtami; současně se rozšiřuje možnost společného pořizování více dokumentací stejného druhu a přetváří se režim vymezení zastavitelného území pro obce bez účinného územního plánu, včetně vyznačení nestavebních ploch a zániku platnosti vydáním územního plánu (§ 111a, § 115a, § 116 odst. 1 až 3, § 117 odst. 1 až 4, § 120 odst. 2 a 3, strana 35–37).
V hmotném stavebním právu dokument výrazně liberalizuje požadavky na výstavbu: stanoví přiměřenost jejich použití z hlediska technické, funkční a ekonomické proveditelnosti, umožňuje jejich neuplatnění u změn dokončených staveb, proluk, dočasných staveb či památkově chráněných objektů, připouští rovnocenná alternativní řešení a dovoluje plnit některé požadavky prostřednictvím plánovací smlouvy s obcí; současně upravuje veřejná prostranství, prostupnost území, shared-space ulice, reklamu, pohodu bydlení i účinky stávajících staveb na nové záměry (§ 130 odst. 3 a 4, § 131 odst. 3, § 132 odst. 1 až 4, § 137 odst. 2 až 8, § 141 odst. 4 až 6, § 142 odst. 4, § 144b–§ 144d, strana 38–43).
Významně se mění proces povolování záměrů: zavádí se povinné digitální podání v určených případech, neformální konzultace a předběžné informace od stavebních úřadů, obcí, krajů a pořizovatelů, fikce souhlasného vyjádření či závazného stanoviska při nečinnosti dotčených orgánů i vlastníků infrastruktury, koncentrace a zpřísnění námitek účastníků, nová pravidla pro námitku podjatosti a možnost smírného řešení sporů; stavební úřad navíc nepřihlíží k částem stanovisek přesahujícím působnost dotčených orgánů (§ 172 odst. 1 a 2, § 174 odst. 1 až 7, § 175 odst. 1, § 176 odst. 1 a 2, § 178 odst. 1 až 3, § 181 odst. 1 a 5, § 188 odst. 1 a 5, § 190 odst. 1 až 6, § 190a, § 191a, § 193 odst. 3 až 6, strana 45–53).
Současně se posiluje presumpce přípustnosti záměrů v zastavitelném území a fixuje se rozhodný okamžik posouzení ke dni podání žádosti, přičemž v území již vymezeném jako zastavitelné se při povolení záměru znovu neposuzuje krajinný ráz ani některé zásady plošné ochrany zemědělského půdního fondu; zákon rovněž umožňuje odchýlit se se souhlasy od územně plánovací dokumentace, omezuje možnosti kasačního vracení věcí v odvolání a zkracuje lhůty přezkumných a obnovovacích řízení (§ 193 odst. 2 a 6, § 194 odst. 1 až 4, § 195a, § 195b, § 225 odst. 1, § 226 odst. 1 a 2, strana 51–55).
V závěru se rozsáhle upravuje kolaudace, předčasné užívání, zkušební provoz, změny v užívání, odstraňování staveb a dodatečné povolení: kolaudační rozhodnutí může nově v řadě případů vydávat i autorizovaný inspektor, některé stavby lze užívat ihned po dokončení nebo zprovoznění, odvolání proti kolaudačnímu rozhodnutí ani proti předčasnému užívání nemá odkladný účinek, rozšiřují se pravidla pro vznik a zápis věcných břemen k sítím technické infrastruktury a pro odstranění staveb s azbestem, a dodatečné povolení je možné i bez standardních podmínek, pokud by odstranění bylo zjevně nepřiměřené a nejsou dotčeny veřejné zájmy ani práva třetích osob; zvláštní režim se doplňuje i pro obnovu staveb po mimořádné události, včetně možnosti umístění náhradní stavby jinde (§ 230 odst. 1, 4, 6 až 8, § 233 odst. 3, § 235 odst. 6, § 236 odst. 6, § 238 odst. 2 až 4, § 239 odst. 5, § 247 odst. 1 až 3, § 248 odst. 1, 4 a 5, § 249 odst. 1 a 3, § 252 odst. 1, § 256 odst. 3, § 264 odst. 6 až 8, strana 56–62).
[3/24] Rozsah: Část druhá–Část čtvrtá; § 262–§ 102; strany 63–89.
Tato část dokončuje rozsáhlé změny stavebního zákona zejména v oblasti digitalizace, přestupků, soudního přezkumu a přechodných pravidel, přičemž nově umožňuje obnovu rodinných domů, bytových domů a veřejné infrastruktury po mimořádné události i na jiném vhodném pozemku a při nedostupnosti takového pozemku připouští i pořízení změny územního nebo regulačního plánu podle zvláštního režimu (§ 264 odst. 6 až 8, strany 63–64).
Posiluje se role Portálu stavebníka a národního geoportálu územního plánování: účastníci mají sledovat stav řízení online, geoportál má nově zveřejňovat jen vymezený okruh územně plánovacích podkladů a dokumentací a v přechodném období do 31. prosince 2030 lze povinnost zveřejnění splnit i jiným způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 268 odst. 3, § 269 odst. 3 a 4, § 334b odst. 1 a 4, strany 63, 68, 84).
Významně se rozšiřují pravomoci autorizovaného inspektora, který může obdobně jako stavební úřad vést správní řízení a vydávat kolaudační rozhodnutí, povolení zkušebního provozu, předčasného užívání, změny v užívání i odstranění stavby; současně se mění kvalifikační požadavky, dohled a kontrolní působnost nového Úřadu a krajských úřadů rozvoje území namísto ministerstva a krajských úřadů (§ 276 odst. 1, § 277 odst. 1, § 280 odst. 2, § 282 odst. 1, § 287 až § 299, strany 64–66).
Přestupková úprava se zpřesňuje a zjednodušuje: nově se samostatně postihuje provedení záměru nebo jednoduché stavby bez povolení, užívání záměru bez povolení za účelem zisku, odstranění stavby s azbestem bez povolení a porušování opatření k nápravě; zároveň se v textu systematicky nahrazuje pojem „nezastavěný“ novými kategoriemi „nestavební plocha“ a „nezastavitelné“ území (§ 295 odst. 1 písm. e), § 301 odst. 1 až 3, § 302 odst. 7, § 304 odst. 1, strany 65–66).
Soudní přezkum stavebních věcí se dále omezuje a urychluje: návrh na odkladný účinek lze podat jen společně se žalobou nebo kasační stížností, soud má po přiznání odkladného účinku rozhodnout přednostně do 90 dnů, může připustit soudní smír a v některých případech přímo změnit napadené rozhodnutí místo jeho zrušení; zároveň se stanoví, že rozhodnutí vydané jako první úkon stavebního úřadu obsahuje jen výrok a poučení, není proti němu odvolání a některé úkony lze provádět automatizovaně bez úřední osoby (§ 308, § 308a, § 309 odst. 3 až 7, § 311 odst. 4 až 7, strany 66–67).
Přílohy stavebního zákona výrazně rozšiřují okruh drobných a jednodušších staveb či změn využití území bez standardního povolování, například o sítě elektronických komunikací, dobíjecí body, výdejní boxy, dětská hřiště, veřejné osvětlení, malé zpevněné plochy či některé terénní úpravy, a současně zvyšují limity u řady staveb; naopak mezi vyhrazené stavby se nově řadí mimo jiné stavby pro hromadné bydlení, polovodičová zařízení, infrastruktura pro vodní dopravu a velká zdravotnická zařízení (§ 334b odst. 6, příloha č. 1 odst. 1 písm. a) body 36 až 45 a písm. j), příloha č. 2 odst. 1 písm. s), příloha č. 3 písm. r) až u), strany 68–76).
Rozsáhlá přechodná ustanovení zakládají vznik Úřadu rozvoje území České republiky k 1. lednu 2027 a krajských úřadů rozvoje území k 1. lednu 2028, stanoví zánik dosavadních stavebních úřadů, přechod působnosti, majetku, zaměstnanců, spisů i informačních systémů, zachování platových nároků zaměstnanců a pravidla pro dokončení rozběhnutých řízení; navazující změny v kompetenčním zákoně doplňují nový Úřad mezi ústřední orgány, novela zákona o požární ochraně zavádí nové vládní technické podmínky požární ochrany staveb a novela památkového zákona nově vymezuje účel ochrany památkového fondu jako vyvážení ochrany s potřebami současného života, bydlení a udržitelné konverze památek (Čl. II body 1 až 52, Část druhá, Čl. III bod 1 a 2, Část třetí, Čl. IV § 26a a § 31 odst. 3, Část čtvrtá, § 1 odst. 1 až 4, strany 76–89).
[4/24] Rozsah: Část pátá–Část osmá; § 2–§ 13j; strany 90–112.
Tato část nejprve rozsáhle mění zákon o státní památkové péči: nově výslovně zdůrazňuje vyvážení ochrany památkového fondu s potřebami současného života, bydlení, podnikání, cestovního ruchu a udržitelné konverze památek, zpřesňuje definici kulturní památky a doplňuje, že proti vůli vlastníka lze věc či stavbu prohlásit za kulturní památku jen při prokázání převažujícího veřejného zájmu Ministerstvem kultury (§ 2, § 3 odst. 2, strany 90–91).
Plán ochrany se mění na „plán ochrany, péče a rozvoje“, nově má zajišťovat vyváženou kombinaci ochrany památkových a přírodních hodnot, zájmů vlastníků, návštěvníků i rozvoje území, a současně se v řadě ustanovení vypouštějí dřívější odkazy na úřady územního plánování či úpravy dřevin, což představuje vědomou koncepční změnu kompetencí i obsahu ochrany území (§ 6a odst. 1 až 7, strany 90–91).
Podstatně se mění režim povolování zásahů do památek a objektů v památkových rezervacích, zónách a ochranných pásmech: rozšiřuje se výčet zásahů podle § 14, u nemovitostí v rezervacích a zónách se vyžaduje rozhodnutí nebo vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností, lhůty se zkracují z 20 na 10 dnů a z 30 na 20 dnů a u záměrů povolovaných podle stavebního zákona nově splnění památkových podmínek ověřuje stavební úřad, který má při posuzování zohlednit současné potřeby lidí i možnost kvalitního architektonického kontrastu (§ 14 odst. 1 až 5, § 14 odst. 9 a 10, strany 91–92).
Novela zároveň posiluje roli stavebních úřadů v památkové péči, nově je výslovně zařazuje mezi orgány státní památkové péče, upravuje jejich působnost v § 31, přepracovává dozorové a vyjadřovací kompetence obcí a krajů, zavádí novou přestupkovou úpravu v Části páté s pokutami až 2 000 000 Kč, resp. 4 000 000 Kč, a stanoví přechodná pravidla pro převzetí řízení novým Úřadem rozvoje území České republiky a krajskými úřady rozvoje území (§ 25, § 29 odst. 2, § 31, § 35, § 36, Část pátá, Čl. VII, strany 92–97).
V navazujících změnách horního zákona a zákona o hornické činnosti se pro dobývání kritických nerostů zavádějí zvláštní zrychlené procesy: obvodní báňský úřad má rozhodnout do 60 dnů, dotčené orgány mají standardně 30 dnů na stanoviska, při nečinnosti nastává fikce souhlasu bez podmínek, omezují se pozdní námitky a odvolací důvody a zakotvují se plánovací smlouvy, k jejichž obsahu se pozdější námitky a odvolání nesmějí stavět do rozporu; současně se výslovně prohlašuje surovinová bezpečnost a soběstačnost za veřejný zájem (§ 14d odst. 4, § 28a–§ 28d, § 18b–§ 18e, Čl. IX, Čl. XI, strany 98–104).
Závěr úseku zahajuje další rozsáhlou novelu zákona o ochraně přírody a krajiny: doplňuje povinnost zohledňovat i jiné veřejné zájmy, kompletně přepisuje vymezení základních pojmů včetně biotopu, ekosystému, přírodního stanoviště, místní populace a záchranné stanice, posiluje požadavek předcházet zbytečnému úhynu živočichů a ničení biotopů technicky a ekonomicky dostupnými opatřeními, zavádí novou právní úpravu podpory opylovačů a upravuje zvláštní režim pro invazní nepůvodní druhy včetně zkrácených lhůt, evidence a povinností vlastníků či držitelů (§ 1, § 3, § 4 odst. 6, § 5 odst. 3 a 11, § 5c, § 13g, § 13h odst. 3, § 13j odst. 2 a 3, strany 105–112).
[5/24] Rozsah: § 13j–§ 79; strany 113–136.
Tato část rozsáhle novelizuje zákon o ochraně přírody a krajiny v oblasti druhové ochrany, když zpřesňuje pravidla pro invazní nepůvodní druhy, stanoví možnost umístění zakázaně držených invazních živočichů do určených zařízení s přechodem vlastnického práva na toto zařízení a současně systematicky nahrazuje pojem „zastavěné“ pojmem „zastavitelné“ v celé řadě ustanovení (§ 13j odst. 3, § 16 odst. 2, § 16a odst. 2 a 3, § 16b, § 16c, § 16d, § 18 odst. 1 a 7, strany 113–114).
Významně se mění režim ochrany krajiny a památných stromů: rozšiřují se a zpřesňují zákazy v chráněných územích včetně táboření a rozdělávání ohňů mimo zastavitelná území, umožňuje se smluvní ochrana evropsky významných lokalit i památných stromů a nově se detailně upravuje vyhlašování, ochranná pásma, ošetřování i zrušení ochrany památných stromů, přičemž ochranné pásmo se standardně odvozuje od desetinásobku průměru kmene (§ 26 odst. 1 až 3, § 37 odst. 2 až 4, § 39 odst. 1, § 46 odst. 1 až 5, § 47 odst. 1 a 2, strany 113–115).
Zcela přepracována je ochrana zvláště chráněných druhů: zavádějí se tři kategorie ochrany, ministerstvo má vyhláškou stanovit seznam druhů i kritéria pro vymezení místních populací a biotopů se zohledněním jiných veřejných zájmů, Agentura má průběžně shromažďovat údaje o výskytu a pro územní plánování poskytovat vymezení biotopů vybraných druhů, a každému se ukládá povinnost předcházet zbytečnému úhynu chráněných rostlin a živočichů technicky a ekonomicky dostupnými opatřeními (§ 48 odst. 2 až 6, § 48a, strany 115–116).
Nové § 49 až § 50 zavádějí společnou ochranu biotopů a místních populací, podrobné zákazy nakládání s jedinci I. a II. kategorie, pravidla pro nezáměrné zásahy při povolených stavbách nebo běžném hospodaření, možnost nahrazení výjimky dohodou o hospodaření, registraci mrtvých jedinců a zvláštní režim pro evropsky významné druhy i pro druhy III. kategorie, u nichž se odběr z přírody musí hlásit do nálezové databáze a nesmí ohrozit místní populaci ani biotop (§ 49, § 49a, § 49b, § 49c, § 50, strany 116–118).
Do zákona se dále vkládají nástroje aktivní péče, zejména Červené seznamy, záchranné programy, regionální akční plány a programy péče jako závazné podklady pro rozhodování, a stanoví se podmínky pro vypouštění nebo vysazování zvláště chráněných druhů do přírody jen se souhlasem orgánu ochrany přírody a nikoli v rozporu s územně plánovací dokumentací (§ 52, § 52a, § 52b, strany 118–119).
Komplexně se upravuje prokazování zákonného původu, držení živočichů odchovaných v lidské péči a vzniká nový režim osvědčení včetně lhůt pro žádost, identifikace jedince, kontroly, možnosti testu paternity, důvodů pro zrušení osvědčení i oznamování úhynu, ztráty nebo odcizení; současně se rozšiřují pravidla pro výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů a výslovně se stanoví, že při splnění zákonných podmínek má žadatel na výjimku právní nárok (§ 54, § 55, § 55a, § 56 odst. 1 až 7, strany 120–123).
Zcela nově se zavádí právní rámec záchranných stanic, které smějí fungovat jen na základě povolení Ministerstva životního prostředí; zákon stanoví obsah žádosti, podmínky povolení, možnost změny či zrušení povolení, pravidla péče o přijaté živočichy včetně invazních druhů, vedení evidence a předávání údajů do evidence druhové ochrany, a současně rozsáhle přerozděluje působnost mezi obce, kraje, Agenturu, ministerstvo a nově i stavební úřady, které mají v řízeních podle stavebního zákona integrovaně posuzovat řadu souhlasů a výjimek podle zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 57a, § 57b, § 70 odst. 2 až 4, § 72d odst. 3, § 75 odst. 1, § 77, § 77a, § 77b, § 78 odst. 6, 14 a 20, § 79 odst. 3, strany 124–136).
[6/24] Rozsah: Část devátá–Část šestnáctá; § 78–§ 48b; strany 137–161.
V závěru novely zákona o ochraně přírody a krajiny se rozšiřují pravomoci Agentury, správ národních parků, inspekce i stavebních úřadů: Agentura a správy národních parků mají pro stavební záměry vydávat společná závazná stanoviska včetně kácení a náhradní výsadby, Ministerstvo životního prostředí nově rozhoduje o povolení záchranných stanic, může vydávat opatření obecné povahy a uzavírat dohody pro území přesahující více správních obvodů a stavební úřad se výslovně doplňuje do kontrolních i sankčních ustanovení (§ 78 odst. 20, § 79 odst. 3 písm. c), d), q) až s), § 80 odst. 4 a 5, § 88a, strany 137–144).
Současně se výrazně přepracovávají skutkové podstaty přestupků a opatření proti nedovolenému držení či šíření druhů: nově se postihuje poškození biotopů a místních populací zvláště chráněných druhů, porušování zákazů u druhů I.–III. kategorie, nepovolené nakládání s čmeláky a pačmeláky nepůvodem mimo ČR, neoprávněné užívání označení „záchranná stanice“ a rozšiřují se pravomoci k odebrání jedinců, jejich předběžnému zajištění i k uložení odstranění invazních nepůvodních druhů; náklady na zajištění a péči má nést ministerstvo (§ 87 odst. 1 až 3, § 88 odst. 1 a 2, § 89 odst. 2 až 8, § 89a, strany 139–145).
Přechodná ustanovení k ochraně přírody stanoví, že neukončená řízení se zpravidla dokončí podle nové úpravy, ale některé instituty se do vzniku Úřadu rozvoje území České republiky a krajských úřadů rozvoje území ještě řídí dosavadními pravidly; zároveň se zachovává platnost starších povolení záchranných stanic, výjimek, dohod, rozhodnutí o památných stromech a zavádí se roční lhůta pro registraci již držených mrtvých jedinců zvláště chráněných druhů I. a II. kategorie (§ 57a odst. 1, § 46 odst. 1 a 4, § 49a odst. 6, § 49b odst. 2, § 56 odst. 1 a 5, Čl. XIV body 1–19, strany 145–148).
V Části deváté se zákon o ochraně zemědělského půdního fondu podřizuje integrovanému stavebnímu povolování: pojem „zastavěné“ se mění na „zastavitelné“, do zásad ochrany se doplňují veřejný zájem a ekonomické a sociální dopady, u řady záměrů vydává souhlasy přímo stavební úřad v rozhodnutí o povolení záměru a nově se výslovně stanoví, že v zastavitelném území, koridoru nebo ploše těžby vymezených v souladu se stanoviskem orgánu ochrany ZPF se zásady plošné ochrany znovu neposuzují (§ 4 odst. 1 až 5, § 7 odst. 1 a 2, § 8a odst. 10, § 8b odst. 4, § 9 odst. 9 a 10, § 17c, strany 149–153).
Tato část současně rozšiřuje výjimky, kdy souhlas s odnětím půdy není třeba, mimo jiné pro malé stavby v zastavitelném území, základnové stanice elektronických komunikací, zařízení pro ukládání elektřiny u solárních zařízení nebo dočasné nezemědělské využití do jednoho roku po oznámení, a přechodně řeší převzetí řízení novými úřady rozvoje území, účinky starších závazných stanovisek i nepoužití dřívějšího faktoru životního prostředí při některých odvodech (§ 9 odst. 2, § 11 odst. 4, § 18 odst. 6, Čl. XVI body 1–8, strany 151–155).
V navazujících částech se provádějí převážně technické a kompetenční změny v dalších zákonech: v zákoně o dani z nemovitých věcí se pojem „zastavěné“ nahrazuje „zastavitelným“ a zavádí se přechodná definice zastavěné plochy pro starší stavby, v autorizačním zákoně má komora nově oznamovat Úřadu rozvoje území pravomocná disciplinární opatření, v zeměměřictví se jako podklad zápisu doplňuje dokumentace o zaměření dokončené stavby, v zákoně o dráhách se nahrazuje Dopravní a energetický stavební úřad Úřadem rozvoje území České republiky a ve vnitrozemské plavbě se opět mění terminologie na „zastavitelné“ území (§ 4 odst. 1 písm. v), § 19c, Čl. XVIII, § 22 odst. 4, § 4b odst. 8, § 7 odst. 1, § 22a odst. 4, strany 156–158).
V Části patnácté novela lesního zákona přesouvá rozhodování o odnětí lesních pozemků, omezení jejich využití i o dotčení pozemků do 30 m od okraje lesa u stavebních záměrů na stavební úřad, zatímco orgány státní správy lesů místo některých dřívějších souhlasů a závazných stanovisek nově vydávají jen vyjádření; současně se upravují přestupkové a procesní vazby, stanoví se, že některá rozhodnutí se vydávají jako první úkon v řízení, a přechodná ustanovení opět řeší převzetí neukončených věcí novými úřady a přeměnu nevydaných závazných stanovisek na žádosti o vyjádření (§ 12 odst. 2 a 3, § 13 odst. 1, § 14 odst. 2 a 3, § 17 odst. 3, § 47 odst. 1, § 48 odst. 2 písm. k), § 48b, Čl. XXV body 1–4, strany 158–161).
[7/24] Rozsah: Část šestnáctá–Část třicátá šestá; § 8–§ 55a; strany 162–186.
Tato část navazuje přechodným ustanovením lesního zákona, podle něhož se neukončený přezkum závazného stanoviska vydaného jako podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu dokončí podle dosavadních předpisů a dříve vydaný souhlas s odnětím půdy plnění funkcí lesa může mít u záměrů nově již nepodléhajících povolení účinky pravomocného rozhodnutí; za okamžik právní moci se považuje právní účinnost souhlasu (Čl. XXV bod 4).
V zákoně o pozemních komunikacích, civilním letectví, hospodaření energií, energetickém zákoně i dalších předpisech se systematicky nahrazuje pojem „zastavěné“ území pojmem „zastavitelné“ a současně se kompetence přesouvají z Dopravního a energetického stavebního úřadu nebo Ministerstva pro místní rozvoj na Úřad rozvoje území České republiky; v civilním letectví se navíc „úřad územního plánování“ nahrazuje obcí a „využití území“ povolením záměru (Část šestnáctá, Část sedmnáctá, Část dvacátá sedmá, Část dvacátá osmá; § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 a 5, § 40 odst. 11 písm. a), § 35 odst. 1, § 36 odst. 2, § 37 odst. 1, § 87 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. j), § 17 odst. 7 písm. j), § 45 odst. 2, § 47 odst. 2, § 68 odst. 2).
Významná procesní změna se týká odpovědnosti státu a soudního přezkumu: do zákona č. 82/1998 Sb. se doplňuje možnost žádat náhradu škody i tehdy, pokud správní soud návrh na zrušení opatření obecné povahy podle stavebního zákona zamítl jen proto, že by zrušení způsobilo jiným osobám nebo veřejnému zájmu nepoměrně větší újmu, a soudní řád správní současně upravuje přezkum opatření obecné povahy spíše v rámci odůvodnění rozsudku a váže správní orgán právním názorem soudu (Část osmnáctá, Část třicátá čtvrtá; § 8 odst. 4, § 101a odst. 1, § 101d odst. 3).
Veterinární zákon, zákon o integrovaném záchranném systému, zákon o ochraně veřejného zdraví, vodní zákon a zákon o pohřebnictví převádějí dřívější závazné posudky, stanoviska a některé samostatné souhlasy na vyjádření nebo přímo na rozhodnutí stavebního úřadu o záměru; výslovně se stanoví, že stavební úřady nahrazují závazná stanoviska a jiné úkony podle zákona o ochraně veřejného zdraví a že ve vodním právu či u ochrany obyvatelstva slouží nově vyjádření jako podklad pro řízení podle stavebního zákona (Část devatenáctá, Část dvacátá pátá, Část dvacátá šestá, Část třicátá, Část třicátá první; § 56, § 77a, § 10 odst. 7 až 9, § 33 odst. 1, § 77 odst. 1 a 2, § 78 odst. 1 písm. h), § 82b, § 17 odst. 4 a 7, § 104 odst. 4, § 12, § 17 odst. 2).
Současně jsou detailně řešena přechodná ustanovení: neukončená řízení se většinou dokončí podle nové úpravy, nevydané žádosti o závazné posudky či stanoviska se automaticky považují za žádosti o vyjádření a jejich přezkumy podle § 149 odst. 8 správního řádu dokončí dosavadní nadřízené orgány, například Ústřední veterinární správa, ředitel hasičského záchranného sboru kraje, Ministerstvo zdravotnictví nebo nadřízený vodoprávní úřad (Čl. XXX, Čl. XXXVII, Čl. XXXIX, Čl. XLV, Čl. XLVII).
V zákoně o ochraně veřejného zdraví se zužují některé hygienické požadavky jen na provozní podmínky, práce s azbestem při odstraňování stavby může nově pokrýt povolení odstranění stavby a ve vodním zákoně se rozšiřují výjimky z povolování nakládání se srážkovou vodou, zavádí se možnost vsakování či akumulace bez režimu „nakládání s vodami“ a připouští se některé stavby, veřejná prostranství či sportovní a kulturní vybavení i v záplavových územích za stanovených podmínek, včetně návaznosti na protipovodňová opatření (Část dvacátá šestá, Část třicátá; § 7 odst. 1, § 13 odst. 1, § 41 odst. 8, § 8 odst. 1 písm. b) bod 3, § 8 odst. 3 a 5, § 67 odst. 1 a 4).
Velká novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí rozšiřuje účel EIA i na vyhodnocení vlivů zásahu do významného krajinného prvku a krajinného rázu, stanoví, že stanovisko může tyto souhlasy nahradit, odstraňuje vazby na jednotné environmentální stanovisko, nově upravuje mezistátní navazující řízení včetně informování dotčeného státu a prodloužení lhůt o 20 dní a přechodně určuje, kdy se použije stará nebo nová úprava; zároveň se v dalších předpisech provádějí související technické změny, například u pozemkových úprav, DPH a vodovodů a kanalizací (Část dvacátá devátá, Část třicátá druhá, Část třicátá třetí, Část třicátá pátá; § 1 odst. 4, § 7 odst. 1 písm. d) a odst. 5 a 8, § 9a odst. 1, § 9f, § 10i odst. 2, § 16 odst. 1 a 2, Čl. XLIII, § 40 odst. 2, § 12 odst. 3, § 55a odst. 2 písm. a)).
[8/24] Rozsah: Část třicátá pátá–Část padesátá třetí; § 55a–§ 18; strany 186–213.
Tato část nejprve dokončuje změny soudního přezkumu opatření obecné povahy tím, že po marném uplynutí lhůty pro přímý návrh soud přezkum zákonnosti provede už jen v odůvodnění rozsudku a v dané věci může vyslovit nepoužití opatření, přičemž správní orgán bude jeho právním názorem vázán; navazující technická novela DPH pouze nahrazuje pojem „zastavěného“ území pojmem „zastavitelného“ (§ 101d odst. 3, § 55a odst. 2 písm. a), strana 186).
V dalších novelách se systematicky promítá nová stavebněprávní terminologie a přesun kompetencí: v rostlinolékařské péči se „zastavěné stavební pozemky“ mění na „pozemky zázemí stavby“, v archivnictví se vypouští zvláštní vazby na stavební působnost obcí a v zákoně o uznávání výsledků dalšího vzdělávání se agenda územního plánování, stavebního řádu a vyvlastnění přesouvá z Ministerstva pro místní rozvoj na Úřad rozvoje území České republiky (§ 52b odst. 3, § 63 odst. 1 písm. d) a e), Čl. LVI).
Zákon o správních poplatcích nově vybírá poplatek i za stanovení ochranného pásma opatřením obecné povahy, mění režim položky 18 z „prodloužení platnosti povolení“ na „změnu povolení“, stanoví poloviční sazbu za povolení změny dokončené stavby a zároveň zavádí osvobození od poplatku za povolení záměru i kolaudační rozhodnutí, pokud stavební úřad nerozhodne ve stavebním zákonem stanovené lhůtě; tyto změny se použijí jen na řízení zahájená po účinnosti zákona (Čl. LIV body 1–7, Čl. LV, strany 188–189).
Významná institucionální změna nastává u vyvlastnění, kde jsou novými vyvlastňovacími úřady Úřad rozvoje území České republiky a úřady rozvoje území krajů, přičemž pro obranné vyvlastnění podle zákona o zajišťování obrany je příslušný přímo centrální Úřad; přechodná ustanovení současně určují, že rozběhnutá řízení se dokončí podle nové úpravy a po vzniku nových úřadů budou příslušné věci převzaty z dosavadních stavebních úřadů (§ 15 odst. 1 a 2, § 28 odst. 3 písm. b), Čl. LVIII).
Rozsáhlá novela zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury rozšiřuje okruh strategických staveb o sklad a úložiště radioaktivního odpadu, zavádí zvláštní pravidla doručování včetně patnáctého dne a veřejné vyhlášky u některých podzemních staveb, umožňuje samostatné povolování přípravných prací pro stavby energetické bezpečnosti, převádí kompetence z Dopravního a energetického stavebního úřadu a z Ministerstva pro místní rozvoj na Úřad rozvoje území a ruší odkazy na jednotné environmentální stanovisko; současně doplňuje speciální úpravu přerušení a následků civilních žalob na odstranění staveb energetické infrastruktury či elektronických komunikací při souběhu s vyvlastněním a rozšiřuje přílohu o nové strategické podnikatelské parky a průmyslové záměry spojené například s elektromobilitou, polovodiči, vodíkem, recyklací či datovými centry (§ 1 odst. 5 písm. e), § 2 odst. 6, § 2e odst. 3–5, § 2n odst. 4–8, § 3f, § 5a, § 5f, příloha č. 3 body 13–15, Čl. LX, strany 191–197).
V zákonech o ochraně ovzduší, prevenci závažných havárií a odpadech se ruší nebo oslabuje role dosavadních závazných stanovisek a těžiště rozhodování se přesouvá na stavební úřad, který má nově vydávat povolení záměru, stanovovat podmínky, projednávat některé přestupky a v kolaudačním rozhodnutí či rozhodnutí o záměru posuzovat také bezpečnostní programy, rizika havárií nebo odpadové požadavky; přechodná ustanovení ve všech těchto předpisech řeší převzetí neukončených řízení novými úřady rozvoje území a dokončení přezkumů dříve vydaných závazných stanovisek dosavadními nadřízenými orgány (§ 11 a § 12 zákona o ochraně ovzduší, § 31, § 32 a § 49a zákona o prevenci závažných havárií, § 146 odst. 3 a § 146a zákona o odpadech, Čl. LXII, Čl. LXV, Čl. LXVIII).
Závěr úseku obsahuje další návazné změny: u ukrajinského krizového stavebního zákona se opět mění „zastavěné“ na „zastavitelné“ území, zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie nahrazuje režim jednotného environmentálního stanoviska stavebním úřadem a povolením záměru, zavádí pravidelné čtyřleté vyhodnocování akceleračních oblastí a zvláštní vazbu na EIA, zákon o správě informací o stavbě ukládá vkládat informační kontejnery do evidence elektronických dokumentací už při žádosti o povolení záměru nebo kolaudaci, a přechodná i zrušovací ustanovení nakonec stanoví postupné nepoužití a úplné zrušení zákona o jednotném environmentálním stanovisku spolu s rušením řady prováděcích vyhlášek stavební správy (Čl. LXIX, § 13, § 18, § 26–§ 32 zákona č. 249/2025 Sb., § 7 odst. 5 a § 18 zákona č. 330/2025 Sb., Čl. LXXIII, Čl. LXXIV, strany 206–213).
[9/24] Rozsah: Část padesátá třetí–Část první; § 17b–§ 1a; strany 214–239.
Tato část nejprve uzavírá návrh ustanovením o účinnosti, podle něhož má zákon jako celek nabýt účinnosti 1. července 2026, avšak rozsáhlý okruh vyjmenovaných ustanovení až 1. ledna 2027 a další vybrané body až 1. ledna 2028, čímž se zavádí vícefázový náběh celé reformy stavebního a souvisejícího práva (Část padesátá třetí, Čl. LXXIV, strana 214).
Následují legislativně technické úpravy komplexního pozměňovacího návrhu, které zpřesňují text stavebního zákona i přechodných ustanovení: doplňuje se působnost v oblasti územního plánování, ruší se opakované odkazy na stavební uzávěru a asanaci území, krajům se výslovně ukládá zpracovávat a poskytovat údaje o území pro potřeby krajské i obecní územně plánovací činnosti a v soudním přezkumu se výslovně stanoví, že soud nevypořádává nepřípustné žalobní body a přezkoumává jen přípustné žalobní nebo návrhové body (strany 214–216, § 63 odst. 3, § 307 odst. 3, § 309).
Významný blok změn směřuje do oblasti EIA a strategických či energetických staveb: upravují se desítky limitů v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, prodlužuje se platnost závazného stanoviska EIA z 7 na 10 let a prodlouženého stanoviska z 5 na 7 let, současně se stanoví, že běh platnosti se staví po dobu navazujících řízení a soudního přezkumu; pro stavby energetické bezpečnosti se navíc zavádí zvláštní režim, kdy vodoprávní povolení nebo výjimka mohou být integrovány do rozhodnutí o záměru na základě závazného stanoviska krajského vodoprávního úřadu (strany 217–223, § 9a odst. 4, § 9a odst. 8 a 9, § 104 odst. 5, § 107 odst. 1, § 2d odst. 21).
Další okruh změn se týká energetiky, správy a financí: navrhuje se přejmenování Ministerstva průmyslu a obchodu na Ministerstvo hospodářství s obecnou interpretační klauzulí pro ostatní právní předpisy, mění se působnost a složení Rady Energetického regulačního úřadu snížením počtu členů z pěti na tři, doplňuje se nová úprava vykonatelnosti rozhodnutí Agentury a kontrol v jiných než obchodních prostorách podle REMIT a v energetickém zákoně se zavádějí změny k licencím, teplárenství, vývodovým vedením, tepelným sítím a veřejnému zájmu energetických zařízení (strany 223–230, Čl. IV, § 17a, § 18 odst. 8, § 17b odst. 1 a 2, § 4 odst. 5, § 79 odst. 2, § 97b, § 98a).
Část dále obsahuje samostatné pozměňovací návrhy k podporovaným zdrojům energie a palivům, podle nichž se poplatek může snižovat o peněžité plnění poskytnuté obci na základě plánovací smlouvy, upravuje se evidence a podmínky záruk původu energie a biometanu, mění se pravidla pro účinné soustavy zásobování tepelnou energií a nově se stanovují postupně rostoucí podíly obnovitelných paliv a související povinnosti i v zákoně o ochraně ovzduší pro roky 2027 až 2029 (strany 225–232, § 22d odst. 5 a 6, § 22g odst. 2, § 26e odst. 2 a 3, § 45d odst. 2, § 47d odst. 1 a 3 až 4, § 47db odst. 1).
Prakticky významné jsou i další sektorové zásahy: do stavebního zákona se doplňuje možnost zahrnout mezi vyhrazené záměry deponie produktů po spalování uhlí a související zařízení, nově se řeší povolování pódií pro venkovní akce s elektronicky zesilovanou hudbou při umístění nad 10 dnů bez souhlasu obce, ruší se dosavadní vazby na dělení a scelování pozemků a stanoví se, že při povolení stavby se pro tentýž záměr nevydává samostatné povolení změny využití území; současně se rozšiřují výjimky v zadávání veřejných zakázek například pro plánovací smlouvy, nápravná opatření stavebního úřadu či energetická společenství a doplňují se daňové výjimky pro ukládání elektřiny včetně zvláštního přechodného režimu od srpna 2026 (strany 233–237, příloha č. 3 písm. v), příloha č. 1 odst. 2 písm. l), § 4 odst. 1, § 197 odst. 1 písm. b), § 211 odst. 4, § 30 písm. r) až u), § 2 odst. 1 písm. b), § 12, Čl. LX).
Závěr úseku otevírá nový komplexní pozměňovací návrh výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který znovu formuluje začátek novely stavebního zákona: mění účel zákona v § 1, nahrazuje dosavadní vymezení subjektů úřady rozvoje území, územními samosprávnými celky a dotčenými orgány, výslovně doplňuje orientaci na bydlení, práci, podnikání a život lidí a v novém § 1a zavádí základní zásady vyvažování veřejných zájmů, proporcionality, preference řešení umožňujících rozvoj sídel, hospodářství a infrastruktury a snahy o smír při řešení rozporů a námitek (Část první, Čl. I body 1–4, § 1 odst. 1 a 3, § 1a odst. 1–4, strany 238–239).
[10/24] Rozsah: Část první–Část druhá; § 1b–§ 55; strany 240–259.
Tato část nejprve doplňuje nový § 1b, který široce vymezuje okruhy veřejných zájmů chráněných ve stavebním právu – od života a zdraví, životního prostředí a památkové péče až po energetickou bezpečnost, prevenci havárií a právo na územní samosprávu – a současně stanoví, že ve vybraných řízeních stavební úřad vykonává namísto dotčených orgánů jejich pravomoci a jeho rozhodnutí nahrazuje jejich rozhodnutí, závazná stanoviska i jiné úkony, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (§ 1b odst. 1 a 2, strany 240–241).
Novelizuje se také § 2 až § 6 tak, aby dotčené orgány uplatňovaly svá stanoviska jen v mezích své působnosti, co nejdříve a jen v nezbytném rozsahu, aby bylo možné měnit stanoviska i ve prospěch stavebníka při řešení rozporu, aby se společné posouzení mohlo týkat i více souvisejících záměrů nebo etap, a nově se výslovně zavádí definice stavby pro hromadné bydlení od 10 000 m2 podlahové plochy a pravidlo, že plánování, příprava, výstavba a provozování veřejné infrastruktury a vyhrazených staveb je ve veřejném zájmu (§ 2 odst. 1 a 4, § 3, § 5 odst. 3, 4, 7 a 8, § 6 odst. 2, strany 241–242).
Rozsáhlý blok změn v § 12 a § 13 systematicky nahrazuje dosavadní pojem zastavěného území pojmem zastavitelné území, zavádí nové pojmy nestavební plocha, nezastavitelné území a blok, mění vymezení ploch změny a dalších urbanistických kategorií a zároveň zpřesňuje některé technické definice, například přístupnost pro osoby s postižením nebo zastavěnou plochu stavby; jde o koncepční terminologickou změnu celé úpravy územního plánování (§ 12 písm. h), j), k), l), m), n), o), § 13 písm. d) a o), strany 242–243).
Další část zásadně reorganizuje institucionální strukturu: místo dosavadního ministerského a rozptýleného modelu se zřizuje Úřad rozvoje území České republiky jako ústřední správní úřad a úřady rozvoje území krajů s územními pracovišti, stanoví se jejich sídla, vztahy nadřízenosti, kompetence, postavení jako správních orgánů i pravidla jmenování předsedy a místopředsedů včetně šestiletého funkčního období a podmínek neslučitelnosti funkcí (§ 16, § 17, § 17a odst. 1 až 5, § 17b odst. 1 až 5, § 21 odst. 1, 3 a 4, § 30 odst. 1 až 5, strany 244–250).
Současně se posiluje samostatná působnost obcí, krajů, společenství obcí a hlavního města Prahy při pořizování a vydávání nástrojů územního plánování, avšak pod dohledem nových úřadů rozvoje území; zavádí se možnost, aby krajský úřad rozvoje území pro obec bezplatně pořídil územní plán nebo určitá územní opatření, mění se pravidla pro pořizovatele, jejich odbornou způsobilost a oprávnění zástupce pořizovatele a nahrazuje se řada kompetenčních odkazů z ministerstva na nový Úřad (§ 23, § 25, § 26, § 28, § 46, § 47 odst. 1 a 2, § 50–§ 53, strany 247–256).
V oblasti stavebního řádu se nově vymezuje působnost Úřadu, krajských úřadů rozvoje území a jejich územních pracovišť, přičemž Úřad rozhoduje zejména o vyhrazených stavbách, rámcových povoleních pro jaderná zařízení, pochybnostech o povaze vyhrazené stavby a vede systém stavebně technické prevence, zatímco krajské úřady přebírají mimo jiné záměry EIA, silnice I. třídy, některé energetické a vodní stavby i vyvlastňovací agendu; zároveň se stanoví nové kategorie staveb z hlediska obrany nebo bezpečnosti státu a podrobnější kvalifikační požadavky na úřední osoby (§ 32 odst. 1 a 2, § 33, § 34, § 36 odst. 4 a 5, § 37 odst. 1 až 4, strany 249–253).
Závěr úseku přepracovává cíle a úkoly územního plánování antropocentricky i rozvojově: zdůrazňuje bydlení, práci, podnikání, kvalitu a krásu vystavěného prostředí, efektivní využití zastavitelného území, ochranu nezastavitelného území a veřejnou infrastrukturu, zavádí Politiku architektury a stavební kultury jako celostátní strategický dokument a výrazně mění pravidla zveřejňování, projednávání stanovisek a řešení rozporů, včetně možnosti nepřihlížet ke stanoviskům nad rámec působnosti, fikce ustoupení dotčeného orgánu při neúčasti a eskalace rozporu k Úřadu nebo vládě (§ 38 odst. 1 až 4, § 39, § 39a odst. 1 až 4, § 43, § 54 odst. 1 a 2, § 55 odst. 1 až 4, strany 253–259).
[11/24] Rozsah: Část druhá; § 55–§ 195a; strany 259–286.
Navazuje se na úpravu řešení rozporů v územním plánování: nedojde-li v dohodovacím řízení do 30 dnů k dohodě, rozhoduje o rozporu Úřad, případně vláda, Úřad si předem vyžádá vyjádření ústředního orgánu státní správy, musí rozhodnout nejpozději do 60 dnů a jeho rozhodnutí o rozporu mezi obcí nebo krajem a státním orgánem je rozhodnutím podle správního řádu bez možnosti rozkladu; rozhodnutí se zároveň zveřejňuje v národním geoportálu územního plánování (§ 55 odst. 3–7, strana 259).
Výrazně se posiluje digitalizace a centralizace územního plánování: nově se zavádí jednotný standard pro územně plánovací dokumentaci, územní studie, vymezení zastavitelného území i územní opatření ve formě strojově čitelných vektorových dat, územně analytické podklady mají být vedeny v jednotné databázi národního geoportálu a jejich aktualizaci již provádějí jednotliví poskytovatelé, nikoli pořizovatel (§ 59 odst. 1–3, § 62 odst. 2–3, § 65 odst. 1–2, strany 259–260).
V obecné části územního plánování se zdůrazňuje, že územně plánovací dokumentace vyjadřuje veřejný zájem na prostorovém uspořádání a využití území, připouští se, aby navazující dokumentace nebyla v rozporu jen proto, že řeší otázky nadřazenou dokumentací neupravené, a nově je možné se se souhlasem Úřadu a vydavatele nadřazené dokumentace v nezbytném rozsahu odchýlit od vymezení ploch a koridorů, pokud zůstane zachován smysl a účel nadřazené dokumentace (§ 72 odst. 1, § 73 odst. 3 a 5, strana 261).
Novela zásadně zjednodušuje pořizování a změny územně plánovací dokumentace: rozšiřuje okruh adresátů projednání, zavádí zveřejňování návrhů přes národní geoportál, stanoví fikci souhlasu dotčených orgánů a nadřízeného orgánu při marném uplynutí lhůty, nově vymezuje pojem podstatné úpravy a současně zavádí zvláštní režim nepodstatné změny v zastavitelném území se zkrácenými lhůtami; pořizovatel může také kdykoli bez řízení opravit chyby a zřejmé nesprávnosti dokumentace (§ 88, § 93 odst. 5, § 96 odst. 4, § 97 odst. 5, § 101 odst. 3, § 103 odst. 1 a 5, § 111 odst. 6, § 111a, strany 262–267).
Koncepční terminologická změna systematicky nahrazuje pojem zastavěného území pojmem zastavitelné území; bez účinného územního plánu zajišťuje návrh vymezení zastavitelného území úřad rozvoje území kraje, ve vymezení se nově výslovně označují nestavební plochy a takto vydané vymezení pozbývá platnosti vydáním územního plánu, přičemž samostatně se zavádí i nový díl „Nezastavitelné území“ a v něm se zpřísňuje, že v něm lze povolovat pouze zákonem uvedené záměry (§ 116 odst. 1–3, § 117 odst. 1–4, § 120 odst. 2–3, § 122 odst. 1, strany 268–269).
Významně se mění hmotné právo výstavby a plánovacích smluv: plánovací smlouvy se zveřejňují v geoportálu, samy o sobě nezakládají podjatost, obec či kraj mohou přijímat i příspěvek na společné řešení požadavků na výstavbu nebo podíl na ekonomické aktivitě záměru a stavebník se může domáhat soudního nahrazení chybějícího souhlasu obce či kraje s uzavřením smlouvy; současně se požadavky na výstavbu mají uplatňovat jen přiměřeně jejich technické, funkční a ekonomické proveditelnosti a u řady staveb či změn stavby se mohou zcela nebo částečně neuplatnit, případně je lze splnit i příspěvkem sjednaným v plánovací smlouvě (§ 130 odst. 3–4, § 131 odst. 3 písm. f) a g), § 132 odst. 4, § 137 odst. 2 a 4–8, strany 270–273).
V části o povolování záměrů se posiluje koncentrace a předvídatelnost řízení: dotčené orgány i vlastníci infrastruktury vydávají vyjádření nebo závazná stanoviska jen tam, kde to zákon výslovně stanoví, při jejich nečinnosti nastává souhlas bez podmínek, účastníci musí námitky konkretizovat a po lhůtě se k nim nepřihlíží, zavádí se samostatná úprava námitky podjatosti a možnost smíru; stavební úřad přitom nepřihlíží ke stanoviskům překračujícím působnost dotčených orgánů, vychází z digitální technické mapy, posuzuje splnění podmínek zásadně ke dni podání žádosti a v zastavitelném území se zavádí vyvratitelná domněnka přípustnosti záměru i omezení opětovného posuzování krajinného rázu a plošné ochrany zemědělského půdního fondu, byly-li tyto otázky již promítnuty do územně plánovací dokumentace (§ 175 odst. 1, § 176 odst. 1–2, § 178 odst. 1–3, § 181 odst. 1 a 5, § 190 odst. 1–6, § 190a, § 191a, § 193 odst. 3–6, § 194 odst. 1–4, strany 279–286).
[12/24] Rozsah: § 195a–§ 334b; strany 287–311.
Tato část novely zpřesňuje procesní pravidla stavebního řízení a navazujících opravných prostředků: nově se zavádějí krátké prekluzivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení i obnovu řízení, a to zpravidla do 1 měsíce od zjištění důvodu a nejpozději do 3 měsíců od právní moci rozhodnutí, přičemž rozhodnutí v prvním stupni nelze vydat po 6 měsících; současně se rozšiřují případy, kdy může být rozhodnutí prvním úkonem stavebního úřadu v řízení (§ 195a, § 195b, § 196 odst. 1, strana 287).
Významně se mění pravidla platnosti a změn povolení záměru: u staveb dopravní a technické infrastruktury se prodlužuje základní doba platnosti na 4 roky a maximální doba na 7 let, nově lze upustit i od oddělitelné části záměru, u veřejně prospěšných a vyhrazených staveb povolení po zahájení stavby nepozbývá platnosti a u změny záměru před dokončením se posuzování omezuje jen na rozsah požadované změny, přičemž se standardně použijí požadavky a územně plánovací dokumentace účinné ke dni podání původní žádosti (§ 198 odst. 1–4, § 200 odst. 3, § 224 odst. 2–6, strany 287–289).
Novela rozsáhle přepracovává kolaudaci, předčasné užívání a zkušební provoz tím, že do těchto procesů systematicky zapojuje i autorizovaného inspektora, zkracuje některé lhůty pro kontrolní úkony, stanoví, že odvolání proti kolaudačnímu rozhodnutí ani proti rozhodnutí o předčasném užívání nebo zkušebním provozu nemá odkladný účinek, a nově umožňuje po dokončení stavby vydat osvědčení o vzniku věcného břemene pro sítě technické infrastruktury, na jehož základě katastr provede zápis i bez souhlasu vlastníka pozemku (§ 230 odst. 6–8, § 233 odst. 1–3, § 234 odst. 1, § 235 odst. 6, § 236 odst. 6, § 238 odst. 2–4, strany 290–292).
V oblasti užívání, pasportizace a odstraňování staveb se rozšiřuje možnost změny v užívání i na změnu doby trvání dočasné stavby, u podzemních sítí technické infrastruktury může být pasport nahrazen dokumentací zaměření skutečného provedení, autorizovaný inspektor nově ověřuje pasport a může vydávat i rozhodnutí o odstranění jednoduchých staveb, zatímco u staveb s azbestem se zavádějí zvláštní požadavky na návrh opatření a podmínky bezpečné práce s azbestem; současně se doplňuje možnost dodatečně povolit nepovolenou stavbu i bez splnění standardních podmínek, pokud by odstranění bylo zjevně nepřiměřené a ponechání stavby nezasáhne veřejné zájmy ani práva třetích osob (§ 239 odst. 5, § 245 odst. 1 a 4, § 246, § 247 odst. 1 a 3, § 248 odst. 1 a 5, § 249 odst. 1 písm. h), § 256 odst. 3, strany 292–295).
Dále se posiluje digitalizace a institucionální centralizace stavební správy: portál stavebníka má nově poskytovat sledování stavu řízení, národní geoportál zveřejňuje jen vybrané územně plánovací podklady a dokumenty, do evidence elektronických dokumentací se doplňují informační kontejnery pro povolení stavby a kolaudaci a autorizovaní inspektoři získávají širší pravomoci vést řízení a vydávat více druhů rozhodnutí, zatímco dohledové a personální kompetence se systematicky přesouvají z ministerstva na nový Úřad a úřady rozvoje území krajů (§ 268 odst. 3, § 269 odst. 3–4, § 271 odst. 1, § 276 odst. 1, § 280 odst. 2 písm. a), § 282 odst. 1, § 287–§ 299, strany 295–298).
V soudním přezkumu se dále omezuje přípustnost obecných žalobních bodů, návrh na odkladný účinek lze podat jen společně se žalobou nebo kasační stížností, zavádí se možnost soudního smíru a soud má nově nezrušit rozhodnutí jen pro nedostatečné odůvodnění, může je při zřejmém výsledku i přímo změnit a v některých případech musí rozhodnout do 90 dnů; zároveň se zavádí pravidlo, že rozhodnutí vydané jako první úkon stavebního úřadu obsahuje jen výrok a poučení, nelze se proti němu odvolat, lze však zahájit velmi krátké přezkumné řízení, a umožňuje se videokonferenční jednání i automatizované úkony bez účasti úřední osoby (§ 307, § 308, § 308a, § 309 odst. 1–7, § 311 odst. 4–7, strany 299–301).
Závěr této části obsahuje rozsáhlé změny příloh stavebního zákona, které rozšiřují okruh drobných a jednoduchých staveb a záměrů bez povolení nebo v mírnějším režimu – například pro sítě elektronických komunikací, výdejní boxy, dětská hřiště, zpevněné plochy, veřejné osvětlení či některé sportovní stavby – a zároveň pokračují v systematické terminologické změně z „zastavěného“ na „zastavitelné“ území; přechodná ustanovení pak stanoví vznik Úřadu rozvoje území České republiky k 1. lednu 2027, zánik Dopravního a energetického stavebního úřadu a Ústavu územního rozvoje k 31. prosinci 2026, vznik krajských úřadů rozvoje území k 1. lednu 2028 a přesuny působnosti, majetku, spisů, rozpočtových prostředků i zaměstnanců z ministerstev, krajů a obcí na nové úřady (§ 334b odst. 1 a 4–7, příloha č. 1 odst. 1 písm. a) body 36–45, příloha č. 2 odst. 1 písm. s), příloha č. 3 písm. r)–u), strany 301–311).
[13/24] Rozsah: Část druhá–Část osmá; § 1–§ 102; strany 312–334.
Tato část nejprve doplňuje přechodná ustanovení ke stavební reformě: upravuje předvýběr ředitelů krajských úřadů rozvoje území ještě před jejich vznikem, přechod pracovněprávních vztahů zaměstnanců krajů a obcí k 1. lednu 2028 na příslušné krajské úřady rozvoje území, zachování jejich kvalifikace, platových tarifů a příplatků a také předání spisů, dokumentů a dočasné užívání dosavadních úřadoven až po dobu 5 let za obvyklé nájemné (§ 338 až 345a zákoníku práce, strany 312–313).
V přechodných ustanoveních k územnímu plánování a stavebnímu řádu se stanoví, že rozpracovaná řízení se zásadně dokončí podle nové úpravy, avšak některé již pokročilé fáze pořizování územně plánovací dokumentace se dokončí podle dosavadních předpisů; současně se automaticky převádí terminologie „zastavěné/nezastavěné území“ na „zastavitelné/nezastavitelné území“, ukládá se převod nástrojů do jednotného standardu a do národního geoportálu a vymezují se pravidla pro převzetí řízení novým Úřadem a krajskými úřady rozvoje území, včetně zachování účinků dříve vydaných stanovisek dotčených orgánů (§ 47, § 1b odst. 2, § 176, § 178 odst. 4 písm. b), § 304 odst. 2, § 178 odst. 1–2, § 179 odst. 2, § 179a, § 181 odst. 5, § 188 odst. 1 a 5, § 190a odst. 1, § 193 odst. 4 a 6, § 194 odst. 4, § 195a, § 195b, § 306 odst. 2, § 308 odst. 1–2, § 333 odst. 1–2, § 334b, strany 313–317).
Změna kompetenčního zákona výslovně zřizuje Úřad rozvoje území České republiky jako nový ústřední správní úřad a současně vypouští z působnosti Ministerstva pro místní rozvoj oblast územního plánování, stavebního řádu a vyvlastnění, čímž potvrzuje přesun jádra stavební agendy mimo ministerstvo (§ 2 bod 20, § 14 odst. 1, Část druhá, strany 317–318).
V zákoně o požární ochraně se rozšiřují výstupy dotčeného orgánu z pouhých stanovisek i na vyjádření, ruší se dosavadní speciální úprava a nově se zavádí § 26a, podle něhož vláda stanoví technické podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu a užívání staveb; současně se zpřesňuje, že výsledkem posuzování je buď závazné stanovisko, nebo vyjádření podle typu stavby, orgány požární ochrany postupují při kontrolách podle kontrolního řádu a do vydání nového nařízení se nejdéle do 31. prosince 2028 použije dosavadní vyhláška č. 23/2008 Sb. (§ 24 odst. 1 písm. t), § 26a, § 31 odst. 1 písm. b) a c), § 31 odst. 3, 6 a 7, § 99, § 102, Čl. V, strany 318–319).
Rozsáhlá novela zákona o státní památkové péči nově formuluje účel zákona jako ochranu památkového fondu při respektování současného života a udržitelného rozvoje, zavádí vyvažování veřejného zájmu a zájmů vlastníka při prohlašování kulturní památky, přejmenovává a obsahově rozšiřuje plán ochrany na „plán ochrany, péče a rozvoje“, posiluje důraz na konverzi památek, současné potřeby lidí a kvalitní architekturu a v řadě ustanovení přesouvá ověřování podmínek u záměrů v památkových rezervacích, zónách a ochranných pásmech na stavební úřad; zároveň se nově vymezují přestupky s pokutami až 2 000 000 Kč, resp. 4 000 000 Kč, a upravují se přechodná pravidla pro převzetí řízení a zánik starých ochranných pásem nejpozději k 31. prosinci 2028 (§ 1, § 2, § 3 odst. 2 a 4, § 6a odst. 1–7, § 9 odst. 1 a 3, § 14 odst. 1–5 a 9–10, § 17 odst. 1, § 22 odst. 1–2, § 25, § 26 odst. 2–3, § 29 odst. 2, § 31, § 32, § 35, § 36, Čl. VII, strany 320–328).
V horním zákoně a v zákoně o hornické činnosti se posiluje veřejný zájem na surovinové bezpečnosti a zavádí se zvláštní zrychlené režimy pro kritické nerosty: obvodní báňský úřad má rozhodovat do 60 dnů, dotčené orgány standardně do 30 dnů, při jejich nečinnosti nastává fikce souhlasného stanoviska bez podmínek (s výjimkou EIA a dočasně i jednotného environmentálního stanoviska), omezuje se možnost opožděných námitek a doplňování odvolání a zavádí se neveřejné společné jednání k odstranění rozporů (§ 14d odst. 2 a 4, § 28a, § 28b, § 18b, § 18c, Čl. IX bod 2, Čl. XI bod 2, strany 328–333).
Současně se do báňských předpisů doplňují plánovací smlouvy mezi organizací, obcí, krajem nebo Prahou a dalšími osobami, přičemž správní orgány nemají přihlížet k námitkám a odvolacím tvrzením odporujícím dříve uzavřené smlouvě nebo dříve udělenému souhlasu; v zákoně o geologických pracích se pak jen technicky nahrazuje vazba na územní rozhodnutí vazbou na žádost o povolení záměru a ruší se jeden dosavadní odstavec, čímž se i tyto předpisy harmonizují s novým stavebním modelem (§ 28c, § 28d, § 18d, § 18e, § 13 odst. 3, § 22a odst. 5, strany 329–334).
[14/24] Rozsah: Část sedmá–Část osmá; § 1–§ 77; strany 334–358.
Tato část nejprve jen technicky přizpůsobuje zákon o geologických pracích novému stavebnímu režimu, když nahrazuje vazbu na „územní rozhodnutí“ vazbou na „žádost o povolení záměru“ a zároveň ruší § 22a odst. 5, čímž harmonizuje geologické předpisy se stavebním zákonem (Část sedmá, § 13 odst. 3, § 22a, strana 334).
V rozsáhlé novele zákona o ochraně přírody a krajiny se už v účelu zákona výslovně doplňuje povinnost zohledňovat i jiné veřejné zájmy a zcela se přepracovává § 3 s novými či zpřesněnými definicemi systému ekologické stability, významného krajinného prvku, biotopu, ekosystému, krajiny, evropských stanovišť, evropsky významných druhů, Natury 2000, místní populace druhu, biotopu druhu a nově také záchranné stanice; přeškrtnuté formulace zde znamenají vědomé zpřesnění a aktualizaci zákonných pojmů (Část osmá, § 1, § 3, strany 334–338).
Nově se posilují obecné preventivní povinnosti fyzických a právnických osob, které musí při zemědělství, lesnictví, stavbách, terénních úpravách, hornické činnosti, vodním hospodářství, dopravě a energetice zabránit zbytečnému úhynu rostlin a živočichů, ničení biotopů a narušování migračních tras technicky a ekonomicky dostupnými opatřeními; obdobně se zavádí zvláštní ochrana biotopů opylovačů, včetně povinnosti veřejných subjektů podporovat jejich obnovu a souhlasu orgánu ochrany přírody pro prodej či vypouštění nepůvodních čmeláků a pačmeláků rodu Bombus (Část osmá, § 5 odst. 3, § 5 odst. 11, § 5c, strany 338–340).
Významně se mění pravidla pro invazní nepůvodní druhy a zvláště chráněné druhy: u invazních druhů se zrychluje vydávání rozhodnutí a opatření obecné povahy bez odkladného účinku či i bez standardního řízení při nebezpečí z prodlení, doplňuje se oznamování změny vlastníka a možnost převodu jedince do určeného zařízení; současně se nově zavádí tři kategorie ochrany zvláště chráněných druhů, zákaz poškozování jejich biotopů a místních populací, zvláštní režim nakládání s mrtvými jedinci, ochrana evropsky významných druhů a povinnost předcházet zbytečnému úhynu zvláště chráněných rostlin a živočichů (Část osmá, § 13g odst. 3 a 4, § 13j odst. 2 a 3, § 48 odst. 2 až 6, § 48a, § 49, § 49a až § 49c, strany 340–348).
Současně se zavádějí nové nástroje aktivní péče, zejména Červené seznamy, záchranné programy, regionální akční plány a programy péče jako podklady pro další správní akty, a upravuje se vypouštění či vysazování zvláště chráněných druhů jen se souhlasem orgánu ochrany přírody a v souladu s budoucím využitím území; dále se podrobně přepracovává prokazování zákonného původu, osvědčení pro živočichy odchované v lidské péči, jejich identifikace, kontrola, zrušení osvědčení a oznamovací povinnosti při převodu, úhynu, ztrátě nebo odcizení (Část osmá, § 52, § 52a, § 52b, § 54, § 55, § 55a, strany 348–352).
Velkou novinkou je samostatná právní úprava záchranných stanic, které smějí fungovat jen na základě povolení Ministerstva životního prostředí, jež určí jejich území, rozsah péče a další podmínky; stanice musí splňovat personální, technické a veterinární požadavky, mohou v rámci povolení získat i odchylný postup nebo výjimku, vedou evidenci přijatých živočichů a pečují o ně s cílem návratu do přírody, přičemž pro invazní nepůvodní druhy platí zákaz návratu do přírody (Část osmá, § 57a, § 57b, strany 352–354).
V institucionální a procesní rovině se text dále promítá do kompetencí orgánů ochrany přírody a účasti veřejnosti: mezi orgány ochrany přírody se výslovně zařazují stavební úřady, upravuje se evidence v nálezové databázi a evidenci druhové ochrany, rozšiřují se pravomoci orgánů k ukládání opatření například na ochranu opylovačů a invazních druhů a nově se vymezuje účast právnických osob soukromého práva zaměřených na ochranu životního prostředí nebo veřejného zdraví, avšak s výlukou některých řízení navazujících na EIA a bez účastenství ve stavebních řízeních vedených stavebním úřadem (Část osmá, § 70 odst. 2 až 4, § 72d odst. 3, § 75 odst. 1, § 77 odst. 1, strany 355–358).
[15/24] Rozsah: Část devátá–Část čtrnáctá; § 77 odst. 1–§ 19c; strany 359–383.
V závěru novely zákona o ochraně přírody a krajiny se výrazně přerozdělují kompetence mezi obecní a krajské úřady, Agenturu, Ministerstvo životního prostředí a nově také stavební úřady, které mají u záměrů podle stavebního zákona přímo v povolovacím řízení posuzovat a nahrazovat řadu samostatných souhlasů a výjimek, například ke kácení, zásahům do významných krajinných prvků, krajinného rázu, památných stromů či zvláště chráněných druhů; současně se zavádí nový § 77b o působnosti stavebních úřadů a rozšiřuje se možnost rozhodovat i opatřením obecné povahy při neurčitém okruhu osob (§ 77 odst. 1, § 77a odst. 4 a 5, § 77b, § 78 odst. 6, § 79 odst. 3, § 83 odst. 9, strany 359–364).
Současně se posiluje ochrana opylovačů, zvláště chráněných druhů a záchranných stanic: krajské úřady nově ukládají opatření k předcházení úhynu chráněných druhů, zajišťují regionální akční plány a mohou regulovat odběr jedinců III. kategorie, Ministerstvo životního prostředí rozhoduje o povolení a změnách provozu záchranných stanic a stanoví pro ně i odchylné postupy a výjimky, Agentura celostátně vydává Červené seznamy a koordinuje záchranné programy, zatímco přestupkové skutkové podstaty se významně rozšiřují i na poškození biotopů, místních populací, neoprávněný prodej čmeláků rodu Bombus a neoprávněné užívání označení „záchranná stanice“ (§ 77a odst. 5, § 78 odst. 14 a 20, § 79 odst. 3 a 5, § 87 odst. 1 až 3, § 88 odst. 1 a 2, strany 360–369).
Nově se také upravuje odebrání a správa nedovoleně držených jedinců chráněných nebo invazních druhů, kdy od oznámení zahájení řízení vzniká držiteli zákaz mařit účel odebrání, orgán ochrany přírody může jedince předběžně zajistit, Ministerstvo životního prostředí hradí náklady na jejich zajištění a péči a místo odebrání lze u invazních nepůvodních druhů uložit jejich odstranění; doplňuje se i § 89a pro nakládání s jedinci předanými inspekci v trestním řízení (§ 89 odst. 3 až 8, § 89a, strany 368–369).
Přechodná ustanovení k této části detailně řeší převzetí řízení novým Úřadem rozvoje území České republiky a krajskými úřady rozvoje území, zachování účinnosti dřívějších rozhodnutí o záchranných stanicích, památných stromech, výjimkách a dohodách, roční registrační povinnost pro držitele mrtvých jedinců chráněných druhů I. a II. kategorie a také zastavení neskončených řízení o souhlasu k užívání nebo kolaudaci stavby podle dosavadního § 44 odst. 1; přitom se výslovně stanoví, kdy se použijí nové instituty jako § 77b odst. 2 nebo změněná pravidla účasti veřejnosti (§ 77b odst. 2, Čl. XIV body 1–19, strany 370–373).
V nové Části deváté se mění zákon o ochraně zemědělského půdního fondu tak, že se terminologie nahrazuje z „zastavěného“ na „zastavitelné“ území, doplňuje se povinnost zohlednit vedle veřejné prospěšnosti také veřejný zájem a ekonomické a sociální dopady, zpřísňuje se odnímání půdy I. a II. třídy ochrany pro velké obchodní, skladové a solární záměry a zároveň se přesouvá vydávání souhlasů pro agrovoltaiku, jiné záměry na zemědělské půdě i odnětí půdy přímo do rozhodnutí stavebního úřadu o povolení záměru, pro něž se zřizuje nový § 17c (§ 4 odst. 1 až 5, § 7 odst. 1 a 2, § 8a odst. 10, § 8b odst. 4, § 9 odst. 9 a 10, § 13 písm. f), § 17c, strany 374–377).
Další změny v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu rozšiřují výjimky, kdy není třeba souhlas s odnětím, například pro malé stavby v zastavitelném území, některé technické objekty, základnové stanice elektronických komunikací, zařízení pro ukládání elektřiny u solárních zařízení, záměry zoologických zahrad či krátkodobé nezemědělské využití do jednoho roku po předchozím oznámení; přechodná ustanovení pak řeší převzetí řízení novými úřady, zachování účinků dřívějších závazných stanovisek a souhlasů, nepoužití dřívějšího faktoru životního prostředí při některých odvodech a fikci, že u některých dříve nepovolených zásahů se souhlasu nově nebylo třeba, pokud spadají pod nové výjimky (§ 9 odst. 2, § 11 odst. 3, § 18 odst. 6, § 19 odst. 3, § 21 odst. 4, Čl. XVI body 1–8, strany 375–379).
Následující části obsahují převážně technické a návazné změny: v zákoně o dani z nemovitých věcí se opět nahrazuje pojem „zastavěné“ pojmem „zastavitelné“ a nový § 19c stanoví přechodné vymezení zastavěné plochy u dříve dokončených nebo užívaných staveb, autorizační zákon ukládá komoře bezodkladně oznamovat Úřadu rozvoje území pravomocná disciplinární opatření spočívající v pozastavení či odnětí autorizace, v zákoně o zeměměřictví se jako podklad pro zápis doplňuje dokumentace skutečného zaměření dokončené stavby a v zákoně o dráhách se nahrazuje dosavadní Dopravní a energetický stavební úřad novým Úřadem rozvoje území České republiky (§ 4 odst. 1 písm. v), § 19c, Čl. XVIII, § 22 odst. 4, § 4b odst. 8, Čl. XXI, § 7 odst. 1, strany 380–383).
[16/24] Rozsah: Část třináctá–Část třicátá druhá; § 4b odst. 9–§ 17 odst. 2; strany 383–408.
Tato část nejprve dokončuje přechodná pravidla v zeměměřictví pro zápis údajů o dokončených objektech dopravní a technické infrastruktury až od účinnosti zákona, a následně v řadě sektorových zákonů převádí působnost z dosavadního Dopravního a energetického stavebního úřadu nebo Ministerstva pro místní rozvoj na Úřad rozvoje území České republiky, například v zákoně o dráhách, pozemních komunikacích, civilním letectví, hospodaření energií, energetickém zákoně a zákoně o zajišťování obrany České republiky (§ 4b odst. 9, § 7 odst. 1, § 40 odst. 11 písm. a), § 36 odst. 2, § 87 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. j), § 17 odst. 7 písm. j) bod 9, § 47, § 51 odst. 2, strany 383–397).
V lesním zákoně se mění koncepce dotčených aktů z „souhlasu“ na „vyjádření“, zpřesňují se pravidla dělení lesních pozemků, rozšiřují se přípustné související přípojky a nově stavební úřad v rozhodnutí o záměru mimo území národních parků přímo posuzuje podmínky zásahu do lesních pozemků a rozhoduje o jejich odnětí či omezení, k čemuž je vložen nový § 48b; přechodná ustanovení současně stanoví převzetí nedokončených řízení novými úřady rozvoje území a přeměnu nevyřízených žádostí o závazné stanovisko na žádosti o vyjádření (§ 12 odst. 2 a 3, § 13 odst. 1, § 14 odst. 2 a 3, § 15 odst. 3, § 17 odst. 3, § 47 odst. 1, § 48 odst. 1 a 2, § 48a odst. 1 a 2, § 48b, Čl. XXV body 1–4, strany 384–387).
Další novelizace napříč dopravními a samosprávnými předpisy zejména systematicky nahrazují pojem „zastavěné“ pojmem „zastavitelné“ nebo ruší spojení „zastavěného stavebního pozemku“ ve prospěch formulace „pozemku, zázemí stavby“, a v zákoně o odpovědnosti státu se výslovně připouští náhrada škody i tehdy, když správní soud nezrušil opatření obecné povahy podle stavebního zákona jen proto, že by zrušení způsobilo větší újmu jiným osobám nebo veřejnému zájmu (§ 22a odst. 4, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 a 5, § 18b odst. 1 písm. b) a d), § 39b odst. 1 písm. a) a d), § 36b odst. 1 písm. b) a d), § 21b odst. 1 písm. d) a g), § 8 odst. 4, strany 383–392).
Ve veterinárním zákoně, zákoně o integrovaném záchranném systému, zákoně o ochraně veřejného zdraví a zákoně o pohřebnictví se výrazně omezuje role samostatných závazných posudků a stanovisek a nahrazuje se převážně „vyjádřeními“, zatímco stavební úřady mají u záměrů podle stavebního zákona nahrazovat dosavadní úkony nebo samy posuzovat splnění podmínek, například u ochrany veřejného zdraví, azbestu, ochrany obyvatelstva či zřizování krematorií a veřejných pohřebišť; přechodná ustanovení opět řeší pokračování rozběhnutých řízení a dokončení přezkumů podle dosavadních pravidel (§ 56, § 77a, § 10 odst. 7 až 9, § 33 odst. 1, § 35 odst. 3, § 41 odst. 8, § 77 odst. 1 a 2, § 78 odst. 1 písm. h), § 82b, § 12, § 17 odst. 1 a 2, Čl. XXX, Čl. XXXVII, Čl. XXXIX, Čl. XLVII, strany 389–408).
Významná a rozsáhlá je novela zákona EIA, která ruší vazby na jednotné environmentální stanovisko, rozšiřuje účel posuzování i na zásahy do významného krajinného prvku a krajinného rázu a stanoví, že stanovisko EIA může tyto souhlasy nahrazovat, upravuje obsah zjišťovacího řízení, odvolací oprávnění, navazující a mezistátní navazující řízení v novém § 9f a přechodně ponechává starý režim pro případy, kdy bylo dříve současně žádáno o jednotné environmentální stanovisko (§ 1 odst. 4, § 3 písm. e) a g), § 7 odst. 1 písm. d), § 7 odst. 5 až 8, § 9a odst. 1, 6 a 7, § 9f, § 16 odst. 1 a 2, § 21 písm. c) a k), příloha č. 6, Čl. XLIII body 1–4, strany 398–403).
Vodní zákon je novelizován zvlášť hluboce: u záměrů povolovaných podle stavebního zákona se vodoprávní souhlasy nahrazují vyjádřeními, stavební úřad přebírá část působnosti ve věcech vodních děl a přestupků, doplňují se pravidla pro vsakování, akumulaci a odvádění srážkových vod, mění se režim aktivních zón záplavového území a protipovodňové ochrany a přechodná ustanovení řeší převzetí řízení, transformaci nevyřízených žádostí o závazná stanoviska na žádosti o vyjádření i zastavení řízení u činností, které nově povolení nevyžadují (§ 8 odst. 1, 3 a 5, § 17 odst. 4 a 7, § 19 odst. 1 až 4, § 59 odst. 1 písm. k), § 67 odst. 1 a 4, § 104 odst. 1 až 4, § 107 odst. 1 a 2, § 107a, § 125l odst. 4 a 5, Čl. XLV body 1–4, strany 403–407).
[17/24] Rozsah: Část třicátá druhá–Část čtyřicátá devátá; § 17–§ 146a; strany 409–431.
Tato část navazuje přechodnými pravidly pro pohřebnictví, podle nichž se nedokončená řízení dokončí podle nového znění zákona č. 256/2001 Sb. a posuzování podmínek ochrany veřejného zdraví u krematorií a veřejných pohřebišť po vzniku krajských úřadů rozvoje území přechází na stavební úřady, zatímco do té doby stanoviska vydávají krajské hygienické stanice (Čl. XLVII body 1 a 2).
V navazujících novelách se systematicky přesouvají kompetence na Úřad rozvoje území České republiky nebo stavební úřady, například ve vodovodech a kanalizacích se prováděcí předpis nově vydává vláda na návrh Úřadu rozvoje území České republiky, ve vyvlastnění jsou vyvlastňovacími úřady nově Úřad rozvoje území České republiky a úřady rozvoje území krajů a u zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání se mezi resortní působnosti nově výslovně zapisuje Úřad rozvoje území České republiky pro územní plánování, stavební řád a vyvlastnění (Čl. XLVIII bod 3, Čl. LVI, § 15 odst. 1 a 2).
Dokument současně napříč řadou předpisů provádí terminologickou změnu od „zastavěného“ k „zastavitelnému“ území nebo nahrazuje starší stavebněprávní pojmy novými, což se promítá do zákona o pozemkových úpravách, DPH, rostlinolékařské péči, vyvlastnění, zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ochraně ovzduší, Státním pozemkovém úřadu i do zvláštní úpravy související s válkou na Ukrajině; v některých ustanoveních se navíc výslovně ruší dosavadní odkazy na „zastavitelné plochy“ nebo na dřívější instituty jako územní souhlas či veřejnoprávní smlouva (Čl. XLIX body 1, 2 a 4, Čl. LI, Čl. LII, Čl. LVII bod 3, Čl. LIX body 3, 4 a 6, Čl. LXI body 3, 4, 14 a 24, Čl. LXIII body 1, 2, 5, 8 a 14, Čl. LXIX).
Významná je novela soudního řádu správního a zákona o správních poplatcích: soudní řád správní nově upravuje příslušnost ve věcech podle části šesté stavebního zákona, omezuje některé formy doručování jen zástupci, zpřesňuje, že přezkum závazného stanoviska v odvolání není samostatným opravným prostředkem, a umožňuje, aby soud při opožděném návrhu přezkoumal zákonnost opatření obecné povahy jen v odůvodnění; správní poplatky se mění zejména pro změny povolení, změny dokončených staveb, ochranná pásma a zavádějí osvobození při nedodržení lhůty stavebním úřadem (Čl. L body 1 až 5, Čl. LIV body 1 až 7, Čl. LV).
Nejrozsáhlejší zásahy se týkají strategické infrastruktury, ochrany ovzduší, prevence závažných havárií a odpadů: zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury nově řeší přípravné práce pro stavby energetické bezpečnosti, možnost přípravy území ještě před závazným stanoviskem EIA, zvláštní pravidla pro doručování a vazbu vyvlastnění na žaloby na odstranění staveb energetické a komunikační infrastruktury; zákon o ochraně ovzduší, zákon o prevenci závažných havárií i zákon o odpadech přenášejí hmotněprávní posouzení podmínek do rozhodnutí stavebního úřadu o záměru a nahrazují řadu dosavadních závazných stanovisek vyjádřeními nebo přímým rozhodováním stavebního úřadu (Čl. LIX body 5, 8, 12, 14, 22, 23 a 25 až 40, Čl. LXI body 1 až 23, § 49a, § 146a).
Přechodná ustanovení opakovaně stanoví, že řízení zahájená před účinností se dokončí podle nového znění dotčených zákonů, avšak do vzniku Úřadu rozvoje území České republiky nebo krajských úřadů rozvoje území pokračují dosavadní orgány; nevyřízené žádosti o závazná stanoviska se v některých agendách považují za žádosti o vyjádření a dříve zahájené přezkumy závazných stanovisek dokončí dosavadní nadřízené orgány či ministerstva (Čl. LVIII body 1 až 3, Čl. LX body 1 až 3, Čl. LXII body 1 až 3, Čl. LXV body 1 a 2, Čl. LXVIII body 1 a 2).
Sekce se okrajově dotýká i Ukrajiny a Ruska, když v zákoně o zvláštních postupech přijatém kvůli ozbrojenému konfliktu na území Ukrajiny vyvolanému invazí vojsk Ruské federace pouze technicky mění terminologii z „zastavěného“ na „zastavitelné“ území a vypouští odkazy na zastavitelnou plochu a plochu přestavby, aniž by nově upravovala pobytová či vízová práva cizinců (Část čtyřicátá sedmá, Čl. LXIX).
[18/24] Rozsah: Část čtyřicátá devátá–Část padesátá třetí; § 12–§ 2903a; strany 432–458.
Tato část nejprve mění zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie tak, že oslabuje vazbu na jednotné environmentální stanovisko a přesouvá klíčové úkony na stavební úřad, který nově vydává stanovisko k návrhu územního opatření, navrhuje i podmínky pro odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu nebo pozemků určených k plnění funkcí lesa a stává se hlavním procesním aktérem i v navazujících ustanoveních § 13, § 26 až § 32 a § 37; současně se zavádí pravidelné čtyřleté vyhodnocování akceleračních oblastí a možnost měnit územní opatření podle výsledků tohoto vyhodnocení (§ 13 odst. 1 až 5, § 18, § 24 odst. 2, § 26–§ 32, § 37 odst. 6, Část čtyřicátá devátá).
U záměrů v akceleračních oblastech se nově stanoví podrobnější mechanismus pro vztah ke zjišťovacím a EIA postupům: stavební úřad postupuje žádost příslušnému úřadu, ten do 45 dnů rozhoduje, zda záměr podléhá posouzení vlivů na životní prostředí, a pokud nikoli, musí to stavebnímu úřadu bezodkladně sdělit; zároveň se výslovně nahrazuje dřívější model vydání jednotného environmentálního stanoviska modelem povolení záměru podle stavebního zákona nebo závazného stanoviska EIA (§ 28 odst. 1 až 6, § 29 odst. 3, § 30 odst. 2 a 3, § 31 odst. 2, § 32 odst. 1 až 4).
V zákoně o správě informací o stavbě a vystavěném prostředí se doplňuje povinnost vložit informační kontejner do evidence elektronických dokumentací nejpozději při podání žádosti o povolení záměru nebo při žádosti o kolaudační rozhodnutí, čímž se dále provazuje digitální dokumentace se stavebním řízením (§ 7 odst. 5, Část padesátá).
Přechodná a zrušovací ustanovení potvrzují postupné opuštění režimu jednotného environmentálního stanoviska: od 1. ledna 2027 se tento zákon nepoužije na záměry povolované Úřadem rozvoje území České republiky, dříve podané žádosti a zahájené přezkumy se dokončí podle dosavadních předpisů, a od pozdější účinnosti se zcela ruší jak zákon o jednotném environmentálním stanovisku, tak související části několika novel a řada prováděcích vyhlášek stavebního práva (Čl. LXXIII body 1 až 3, Čl. LXXIV body 1 až 15).
Ustanovení o účinnosti rozděluje náběh reformy do více termínů: základní účinnost je stanovena na 1. července 2026, vybraná ustanovení včetně změn zákona o správě informací o stavbě nabývají účinnosti 1. ledna 2027 a zejména body rušící a nahrazující režim jednotného environmentálního stanoviska v zákoně o obnovitelných zdrojích až 1. ledna 2028 (Část padesátá třetí, Čl. LXXIV).
Následující pozměňovací návrhy významně rozšiřují obsah návrhu: v památkové péči se časově omezuje provádění archeologických průzkumů bez souhlasu vlastníka, nově se upravují ochranná pásma, role stavebního úřadu v ochranných pásmech, přestupky a přechod řízení na Úřad rozvoje území České republiky a krajské úřady rozvoje území; paralelně se do stavebního zákona navrhují nové základní zásady vyvažování veřejných zájmů a jejich přímé posuzování stavebními úřady namísto dotčených orgánů (§ 22 odst. 1 a 2, § 14 odst. 2, 3, 5, 9 a 10, § 29 odst. 2 písm. b), § 31, § 35 a § 36, § 1a, § 1b, strany 438–453).
Další pozměňovací návrhy se týkají přístupnosti staveb, výjimek z požadavků na výstavbu, hlukových limitů, staveb pro děti, ochrany zemědělské půdy, veřejných prostranství v záplavových územích, vodního zákona, soustav domovních čistíren odpadních vod i občanského zákoníku, kde se nově omezuje odpovědnost vlastníka za újmu z přirozených nebezpečí na pozemcích mimo zastavěná území; zavádějí se též nové skutkové podstaty přestupků a odborné požadavky na provozování soustav domovních čistíren (§ 137 odst. 4, § 148 odst. 3, § 193 odst. 4 až 6, příloha č. 1 odst. 1 písm. a) bod 28, § 4 odst. 4, § 55d, § 55e, § 125a odst. 1 a 2, § 25 odst. 6, § 55b, § 55c, § 2903a, strany 439–458).
[19/24] Rozsah: Část třicátá devátá–Část čtyřicátá devátá; § 1–§ 310b; strany 458–483.
Úvod této části dokončuje změny v památkové péči zavedením přestupků za neoprávněné archeologické výzkumy, poškozování památek při restaurování a ohrožování archeologických nálezů, stanoví pokuty až do 4 000 000 Kč a u některých deliktů i zákaz činnosti na 2 roky, přičemž rozděluje příslušnost mezi obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, stavební úřady a ministerstvo kultury; zároveň se prodlužuje platnost starších ochranných pásem do jejich nahrazení, nejpozději do 31. prosince 2029 (strana 458, § 35, § 36).
Další pozměňovací návrhy rozšiřují okruh drobných staveb a zařízení nevyžadujících povolení, nově například o sítě elektronických komunikací, tepelné přípojky do 100 m, krátkodobé dočasné stavby, dětská hřiště, menší sportoviště, zpevněné plochy do 60 m2, veřejné osvětlení a jiné nepatrné stavby bez dopadu na veřejné zájmy či práva třetích osob, a současně ruší některé instituty spojené s dělením nebo scelováním pozemků a upravují navazující kompetence v lesním hospodářství i správních poplatcích (příloha č. 1 odst. 1 písm. a) body 36–44, § 4 odst. 1, § 197 odst. 1 písm. b), § 12, § 48 odst. 2, § 2d odst. 18, § 2h).
Nejrozsáhlejší část zavádí nový institut plánu akcelerační oblasti pro bydlení a akcelerační oblasti pro bydlení, doplňuje jejich definice mezi základní pojmy územního plánování a upravuje jejich vztah k nadřazené i navazující územně plánovací dokumentaci, pravomoci obcí a krajů při jejich pořizování a schvalování i možnost, aby plán obsahoval podrobnosti až v rozsahu rozhodnutí o povolení záměru; tento plán může vymezovat podmínky výstavby, etapizaci, veřejnou infrastrukturu, veřejně prospěšné stavby, podmínky plánovací smlouvy, soutěže i výjimky a má sloužit k urychlení bytové výstavby zejména v dopravně dobře dostupných rozvojových územích při respektu k limitům záplav, obrany a ochraně zvláště chráněných území (strany 461–466, § 12 písm. r), s), z), za), § 24 odst. 1, § 27 odst. 1, § 54 odst. 6, § 72 odst. 1 a 2, § 86a–§ 86g).
S tímto novým plánem jsou spojeny zvláštní procesní mechanismy: veřejnost a dotčení vlastníci mohou uplatňovat připomínky i námitky, pořizovatel musí návrh fyzicky vystavit přímo v území a průběžně jej aktualizovat, lze spojit rozhodnutí o pořízení a schválení zadání, náklady na pořízení plánu lze rozvrhnout na vlastníky pozemků a jejich úhrada se může stát odkládací podmínkou právní moci povolení záměru; přezkum plánu i povolení záměrů v akcelerační oblasti se koncentruje k Nejvyššímu správnímu soudu a soudům se ukládají krátké rozhodovací lhůty 90 až 120 dnů (strany 466–472, § 87 odst. 4 a 5, § 92 odst. 4–6, § 93 odst. 6, § 97 odst. 1–4, § 98 odst. 2–5, § 100 odst. 1–4, § 103 odst. 1 a 3, § 104 odst. 4, § 197 odst. 4, § 310a, § 310b, příloha č. 10).
Novela dále umožňuje, aby plán akcelerační oblasti pro bydlení za stanovených podmínek na dobu až 5 let nahradil vyjádření nebo závazná stanoviska dotčených orgánů i vyjádření vlastníků veřejné dopravní nebo technické infrastruktury, takže stavební úřad pak posuzuje pouze splnění podmínek stanovených v plánu; současně se omezuje přihlížení ke stanoviskům přesahujícím zákonnou působnost, posouzení souladu záměru se váže ke dni podání žádosti a posiluje se význam digitální technické mapy, z níž se vychází při existenci sítí (strany 469–471, § 176a, § 181a, § 184 odst. 2 a 3, § 193 odst. 3–7).
Další návrhy mění přechodná ustanovení pro dříve vymezené zastavitelné plochy a použití nových pravidel v ochraně přírody a zemědělského půdního fondu, zpřesňují památkovou ochranu v rezervacích a zónách včetně lokalit světového dědictví a prodlužují některá ochranná pásma až do roku 2031, resp. 2036; souběžně se vkládá nová úprava adaptačních opatření proti dopadům změny klimatu, pravidla pro rozvrh práce Úřadu a přístup veřejnosti k němu, rozšiřují se stavby komunikací bez povolení a nově se otevírají i změny zákona o střetu zájmů a veřejných zakázkách, včetně zrušení § 4b zákona o střetu zájmů, oznamování nájmu obecního bytu veřejnými funkcionáři a možnosti vyloučit ze zadávacího řízení dodavatele spojené s členy vlády nebo vedoucími ústředních správních úřadů (strany 472–483, § 194, § 12 odst. 4, § 44 odst. 3, § 9 odst. 2 písm. a), § 14 odst. 2, 4, 5, 9, § 17 odst. 1, § 22 odst. 2, § 1 odst. 3, § 1a odst. 3, § 10a, § 16, § 17a odst. 6–10, § 37 odst. 3, § 272 odst. 6, § 4b, § 7 písm. d), § 11, § 31 odst. 2, § 48 odst. 8 a 9, § 67 odst. 3).
[20/24] Rozsah: Část čtyřicátá devátá–Část padesátá třetí; § 1a–§ 318; strany 483–510.
Tato část obsahuje sérii dalších pozměňovacích návrhů ke komplexní novele, které jednak vkládají novou Část čtyřicátou devátou se změnou zákona č. 465/2023 Sb., jednak upravují řadu dříve navržených novelizačních bodů napříč stavebním právem, EIA, památkovou péčí, horním právem, energetikou, vodním právem i účinností zákona (Část čtyřicátá devátá, Čl. LXXI, strany 483–510).
V oblasti dopravní a environmentální se rozšiřuje režim prodlužování platnosti starších stanovisek EIA i na speciální dráhy do 31. prosince 2026 a umožňuje se podat žádost o prodloužení nejpozději do tohoto dne; zvlášť se pro pražské stavby Městského okruhu, Libeňské spojky a Radlické radiály připouští opakované prodlužování platnosti EIA a současně se v jiné změně prodlužují obecné lhůty v § 9a odst. 4 zákona EIA z 7 na 10 let a z 5 na 7 let, včetně nových přechodných pravidel pro již vydaná stanoviska (§ 10, § 9a, Čl. LXXI, strana 483, strana 484, strana 489).
U památkové péče se zavádí přechodné pravidlo, že řízení o plánu ochrany podle dosavadního § 6a dokončí dosavadní režim, pokud byl návrh plánu před účinností zveřejněn, a již vydané plány ochrany se nově považují za plány ochrany, péče a rozvoje; navazující přechodná ustanovení ukládají krajům jejich aktualizaci do 31. prosince 2028, jinak zaniknou (strana 484, strana 510).
Významné změny se týkají územního plánování: do stavebního zákona se doplňuje politika krajiny jako nový celostátní strategický dokument vedle politiky architektury a stavební kultury, Úřad ji má zpracovávat a pořizovat, obě politiky se mají zveřejňovat a nejméně jednou za 6 let vyhodnocovat; současně se posiluje role obcí a dalších pořizovatelů při pořizování územně analytických podkladů, jejich aktualizaci a vkládání do národního geoportálu v jednotné databázi spravované Úřadem (§ 20, § 21 odst. 2, § 39a, § 39b, § 64 odst. 4, § 65 odst. 3, § 71a odst. 3, § 318, strany 485–488).
Další stavebněprávní zásahy zahrnují zrušení úpravy dělení a scelování pozemků v několika ustanoveních, zavedení fikce povolení záměru uplynutím lhůty ve zrychleném řízení pro jednoduché stavby a sítě technické infrastruktury s následným osvědčením a omezeným přezkumem nadřízeným úřadem, doplnění pravidel pro rozhodnutí o ochraně veřejných zájmů, zákaz vracení věci prvoinstančnímu úřadu v určitých případech odvolání a výslovné vedení elektronického spisu bez přerušení řízení při jeho postoupení (§ 4 odst. 1, § 195, § 212a, § 224 odst. 6, § 225 odst. 1, § 311 odst. 8 a 9, strany 490, 492, 503–504).
V energetice se navrhuje jednak bezpečnostní požadavek na předsedu Energetického regulačního úřadu mít osvědčení alespoň pro stupeň „Důvěrné“ a při jeho nezískání či zániku povinnost ministra navrhnout odvolání, jednak rozsáhlá úprava kapacitního mechanismu v elektroenergetice: zavádí se regulovaná cena za kapacitní mechanismus, povinnost poskytovat údaje, možnost ministerstva stanovit podmínky opatřením obecné povahy, aukční zajišťování dostupnosti výkonu, nové smlouvy a nové skutkové podstaty deliktů; samostatně se mění i zákon o podporovaných zdrojích energie tak, aby se dotace operátorovi trhu vyplácely měsíčně místo čtvrtletně a nový režim se poprvé použil pro rok 2027 (§ 17b odst. 6 a 12, § 19a, § 19cb, § 35, § 35a, § 50 odst. 14, § 91, § 91a, § 29, Čl. LXI, Čl. LXII, strany 493–497).
Další pozměňovací návrhy zvyšují minimální a maximální sazby úhrad z vydobytých nerostů na hranice 5 % a 10 % referenční ceny a rozšiřují vybraná pravidla i na stavební kámen a štěrkopísky, navrhují systematické přejmenování Ministerstva průmyslu a obchodu na Ministerstvo hospodářství od 1. ledna 2027 včetně návazných změn v mnoha zákonech, zavádějí zvláštní režim pro malé čistírny odpadních vod s výrobky CE včetně technických revizí a sankcí a současně doplňují definici strategické stavby zdravotnické infrastruktury do liniového zákona; závěr části pak nově nastavuje účinnost zákona převážně k 1. lednu 2027, s výjimkami pro dřívější i pozdější nabytí účinnosti jednotlivých bodů (§ 33k, § 33n, § 9 odst. 10 a 11, § 38 odst. 15, § 59 odst. 1 a 8, § 119 odst. 4 a 7, § 125d odst. 5 a 8, § 1 odst. 14, Čl. IV, Čl. LXXV, strany 485, 498–510).
[21/24] Rozsah: Část osmá–Část padesátá třetí; § 1–§ 334b; strany 511–540.
Tato část především dopracovává přechodná ustanovení k převodu neskončených řízení na nový Úřad rozvoje území České republiky a krajské úřady rozvoje území napříč ochranou přírody, ochranou zemědělského půdního fondu, lesy, veřejným zdravím, vodami, ovzduším, prevencí závažných havárií a odpady; současně přesně vymezuje, kdy se do vzniku nových úřadů pokračuje podle dosavadních orgánů a které paragrafy se použijí ještě ve starém znění (§ 75, § 76, § 77a odst. 3, § 77b, § 78 odst. 6, § 78a, § 83 odst. 8, § 88a, § 8a odst. 10, § 8b odst. 4, § 9 odst. 9, § 13 písm. f), § 17c, § 21 odst. 4, § 77, § 125l odst. 4 a 5; Čl. XIV body 2–4 a 15, Čl. XVI body 2 a 3, Čl. XXV body 2–4, Čl. XXXIX body 2 a 3, Čl. XLV body 2, 3 a 5, Čl. LVIII body 2 a 3, Čl. LXII body 2 a 3, Čl. LXV, Čl. LXVIII; strany 511–514).
Zvláštní přechodná pravidla se doplňují pro společná rozhodnutí podle dřívějšího § 83 odst. 9 zákona o ochraně přírody, která se u záměrů příslušných úřadům rozvoje území zastaví a žádosti se nově dokončí podle nové úpravy, a dále pro vodoprávní řízení ve věcech podle § 104 odst. 5, která byla zahájena před 1. lednem 2027 a dokončí se podle dosavadních předpisů; současně se pro záměry využití obnovitelných zdrojů energie zachovává do 31. prosince 2027 část dosavadního režimu a příslušnost krajského úřadu ke stanoviskům a vyjádřením i v akceleračních oblastech (Čl. XIV bod 4, Čl. XLV bod 5, Čl. LXXII; strany 511–515).
Nové návrhy dále posilují samosprávu a smluvní nástroje v územním plánování: obce, společenství obcí a kraje mohou zřizovat útvar architekta nebo jmenovat architekta, regulační plán se může považovat za rozhodnutí v části věci a u záměrů v regulačním plánu se omezují námitky, rozsah posouzení i procesní výzvy soudu a stavebního úřadu; zároveň se rozšiřují plánovací smlouvy o možnost nahradit rozhodnutí o pořízení územního či regulačního plánu a sjednat příspěvky na společné řešení požadavků na výstavbu nebo podíl na ekonomické aktivitě záměru (§ 16 odst. 2, § 85 odst. 3, § 87 odst. 5, § 109 odst. 5, § 131 odst. 3 písm. f) až h), § 190 odst. 1 a 2, § 193 odst. 7, § 196 odst. 5, § 201, § 202, § 306 odst. 1; strany 515, 521–525).
Významně se navrhuje nové pojetí ochrany veřejných zájmů ve stavebním zákoně, kdy stavební úřady mají v řízeních podle částí šesté, deváté a desáté přímo vykonávat pravomoci dotčených orgánů v oblastech zdraví, životního prostředí, památkové péče, infrastruktury, zemědělství, lesnictví, zvířat, nerostů, energetiky, požární ochrany, prevence havárií, územní samosprávy i hospodářského rozvoje a jejich rozhodnutí mají nahrazovat rozhodnutí, závazná stanoviska i jiné úkony těchto orgánů; s tím souvisí i úpravy § 193, které připouštějí odchýlení od územně plánovací dokumentace se souhlasy příslušných subjektů, posuzování ke dni podání žádosti a zvláštní pravidla pro záměry v regulačním plánu (§ 1b odst. 1 a 2, § 193 odst. 2 a 4–7; strany 515–518, 523–525).
Další pozměňovací návrhy rozšiřují výjimky a preference pro vybrané druhy staveb a infrastruktur: v nezastavitelném území mají být povolitelné stavby pro energetickou bezpečnost a považují se za souladné s charakterem území, vodní zákon pro ně zavádí zvláštní závazná stanoviska a integrované rozhodování, mezi strategicky významnou infrastrukturu se doplňuje plavební stupeň Děčín a Přelouč, stavby pro hromadné bydlení, polovodičové továrny, nová zdravotnická zařízení nad 1 500 lůžek, infrastruktura pro vodní dopravu a spalovny nebezpečného odpadu; současně se rozšiřují některé stavby pro rodinnou rekreaci bez povolení nebo v jednodušším režimu (§ 122 odst. 4, § 30a odst. 3 písm. c), § 104 odst. 5, § 107 odst. 1 písm. v) a w), § 2d odst. 21, příloha č. 1 bod 3, příloha č. 3 písm. r) až v), § 230 odst. 2, příloha č. 1 odst. 1 písm. a) bod 35, příloha č. 2 odst. 1 písm. w); strany 518–530, 532).
V oblasti ochrany přírody a krajiny se doplňuje povinnost vlastníků udržovat průchodnost vyhrazených cest a turistických tras v národních parcích a informovat o mimořádných rizicích, zavádí se evidence registrovaných významných krajinných prvků a přírodních parků v registru krajiny s povinností předat starší dokumentaci do 31. prosince 2027 a rozšiřuje se nárok na finanční náhradu újmy i na nájemce, pachtýře, podpachtýře a uživatele půdních bloků; v památkové péči se zpřesňuje účel zákona, definice kulturní památky, podmínky rozhodování v rezervacích a zónách, ochranná pásma i role stavebního úřadu jako orgánu státní památkové péče a nově se stanoví i časové a nákladové limity záchranných archeologických výzkumů (§ 63 odst. 6 a 7, § 72a odst. 1 písm. l), § 72b odst. 12, § 72d odst. 3 písm. f), § 77 odst. 1, § 77a odst. 4, bod 20 přechodných ustanovení, § 58 odst. 2–6, § 1, § 2, § 14 odst. 2–4 a 9–10, § 17 odst. 1, § 22 odst. 1–3, § 29 odst. 2 písm. b) a i), § 31; strany 526–540).
Závěr úseku obsahuje i fiskální a časové korekce: u daně z nemovitých věcí se místní koeficient a mimořádná osvobození převádějí z opatření obecné povahy do obecně závazných vyhlášek při zachování platnosti starších opatření do jejich nahrazení, a řada termínů účinnosti či přechodných lhůt se systematicky posouvá převážně o jeden rok, typicky z let 2026–2028 na 2027–2029; současně se v některých ustanoveních ruší dříve navržené body nebo se vypouští časové omezení do 31. prosince 2026, což představuje vědomou změnu proti předchozímu návrhu (§ 12 odst. 1 a 5, § 12a odst. 2, § 13a odst. 2 písm. e), § 16b, § 17a odst. 1, 3 a 5, Čl. XVIII bod 2, Čl. LX bod 2, U.1 body 1–20; strany 513, 534–537).
[22/24] Rozsah: Část pátá–Část třicátá pátá B; § 1–§ 98a; strany 540–566.
Tato část nejprve výrazně přepracovává zákon o státní památkové péči: nově vymezuje stavební úřad jako orgán státní památkové péče pro záměry v ochranném pásmu, upravuje přestupky včetně skutkových podstat za zásahy do kulturních památek, národních kulturních památek, rezervací, zón a archeologických nalezišť, stanoví pokuty až 2 000 000 Kč a 4 000 000 Kč a rozděluje příslušnost k projednání mezi obecní úřady obcí s rozšířenou působností, kraje, stavební úřady a Ministerstvo kultury (§ 31, § 35, § 36; strany 540–542, 560–564).
Současně se doplňují přechodná pravidla pro převod zahájených a neskončených památkových řízení na Úřad rozvoje území České republiky a krajské úřady rozvoje území, přičemž do jejich vzniku pokračují dosavadní stavební úřady, pro záměry v ochranném pásmu se vyžaduje předchozí vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností a starší přezkumy závazných stanovisek dokončují krajské úřady nebo Ministerstvo kultury (§ 14 odst. 2, § 14 odst. 9; strana 543, strany 564–565).
Další okruh návrhů rozšiřuje stavební a energetickou úpravu o zásuvkové fotovoltaické mikrozdroje: jejich instalace se za určitých podmínek považuje za stavební úpravu na dokončené stavbě, může být provedena svépomocí bez stavebního dozoru, zavádí se jejich definice v energetickém zákoně, právo zákazníka je připojit bez licence a bez smlouvy o připojení výrobny, povinnost pouze předem oznámit provozování distributoru a zvláštní technické a bezpečnostní požadavky; zároveň se výslovně vylučují instalace na nemovitých kulturních památkách a národních kulturních památkách a v památkových rezervacích či zónách mohou být podřízeny podmínkám plánu ochrany, péče a rozvoje (§ 144a odst. 4 až 6, § 159 odst. 4, § 6a odst. 8, § 28a, § 2 odst. 2 písm. a) bod 36; strany 545–548).
Významná část se věnuje daňovým a bytovým opatřením: u DPH se zavádí druhá snížená sazba 5 % pro vymezená plnění a přechodná pravidla pro dříve vzniklé daňové povinnosti, v zákoně o daních z příjmů se navrhuje mimořádný odpočet 60 % výdajů, nejvýše 300 000 Kč na jednu nemovitost a 600 000 Kč za období, pokud je byt, jednotka nebo rodinný dům po opravách uveden do dlouhodobého nájmu za přesně stanovených podmínek, a v zákoně o dani z nemovitých věcí se umožňuje obcím stanovit místní koeficient 2,0 až 10,0 pro rodinné domy a zdanitelné jednotky nesloužící dlouhodobému bydlení při současném vymezení vážných důvodů, procesních záruk pro vlastníka a odkladu prvního použití na rok 2028 (§ 47 odst. 1, § 47 odst. 10, § 49 odst. 1, § 9a, § 12 odst. 1, § 12g; strany 549–552).
V ochraně přírody se objevují dva samostatné směry změn: zavádí se odpovědnost provozovatele motorového vozidla za porušení zákazů vjezdu a setrvávání ve zvláště chráněném území včetně objektivní odpovědnosti fyzických osob, možného zproštění při odcizení vozidla nebo změně provozovatele a pokuty do 10 000 Kč pro právnické či podnikající fyzické osoby, a zároveň se doplňuje podpora opylovačů a ochrana před nežádoucími účinky venkovního osvětlení, kdy orgán ochrany přírody může ukládat technicky a ekonomicky dostupná opatření; u čmeláků a pačmeláků se navíc zpřesňuje terminologie z původu „mimo území České republiky“ na jedince, kteří „nemají původ ve volné přírodě“, což představuje vědomé zpřesnění původního návrhu (§ 44b, § 87 odst. 4, § 88 odst. 3, § 88a, § 5c, § 5d, § 79 odst. 3 písm. r); strany 552–557).
Další pozměňovací návrhy doplňují, že u vybraných staveb a vyhrazených staveb je účastníkem řízení také dotčený kraj, rozšiřují režim jednoduchých staveb na bytové domy do 500 m2 zastavěné plochy s nejvýše čtyřmi nadzemními podlažími a výškou do 9 m, připouštějí vydání kolaudačního rozhodnutí i autorizovaným inspektorem, umožňují Ministerstvu obrany zřizovat státní příspěvkové organizace k zajišťování obrany státu a v jednotlivostech upravují požární bezpečnost, ochranná pásma památek, detašovaná pracoviště úřadů rozvoje území krajů či zkrácení vzdálenosti v ochraně zemědělského půdního fondu z 1 km na 500 metrů (§ 182 odst. 3, příloha č. 2 odst. 1 písm. b), § 230 odst. 1 a 2, § 6a, § 17 odst. 1, § 40 odst. 3, § 4 odst. 4; strany 543–560, 565–566).
Závěr úseku přináší i obecnější koncepční změnu památkové péče, když nové znění § 1 a § 2 výslovně zdůrazňuje ochranu památkového fondu při respektování současného života, udržitelného rozvoje, práv a možností vlastníků i zájmů obcí a podporuje konverzi a využití památek pro bydlení, občanské vybavení, cestovní ruch a další současné potřeby lidí, čímž se památková ochrana posouvá k vyvažování ochrany hodnot a praktického využití fondu (§ 1 odst. 1 až 4, § 2; strana 566).
[23/24] Rozsah: Část pátá; § 1–§ 36; strany 567–570.
Tato část navazuje na nově formulované zásady státní památkové péče, která má chránit a rozvíjet památkový fond při respektování současného života, udržitelného rozvoje, práv vlastníků a zájmů obcí, přičemž výslovně podporuje vyvážené skloubení ochrany památkových hodnot s využitím památek pro bydlení, občanské vybavení, cestovní ruch a další současné potřeby lidí (§ 1 odst. 1 až 4).
Současně se zpřesňuje definice kulturní památky jako hmotného dokladu lidské činnosti významného historickou, uměleckou, duchovní, architektonickou, technickou nebo urbanistickou hodnotou a stanoví se, že za kulturní památku lze prohlásit jednotlivé věci, stavby, pozemky i soubory věcí či staveb, i když některé jejich části samy znaky kulturní památky nesplňují (§ 2 odst. 1 a 2).
U nemovitostí, které nejsou kulturní památkou, ale leží v památkové rezervaci nebo památkové zóně, se nově výslovně vyžaduje předchozí rozhodnutí nebo závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností pro stavby, změny staveb, odstranění staveb, terénní úpravy, zařízení, reklamní poutače i udržovací práce, s výjimkou případů vyloučených zákonem a dočasných staveb či zařízení do 30 po sobě jdoucích dnů; rozhodnutí má posoudit přípustnost záměru podle zájmů památkové péče a podmínky musí vycházet ze současného poznání hodnot i respektu k právům vlastníků (§ 14 odst. 2 a 3; strana 567).
Doplňuje se také, že podkladem pro tato rozhodnutí nebo závazná stanoviska mohou být i další odborné podklady, a u záměrů v ochranném pásmu vyžadujících povolení podle stavebního zákona bude splnění podmínek památkové ochrany ověřovat přímo stavební úřad v řízení o záměru po předchozím písemném vyjádření odborné organizace státní památkové péče; orgány přitom mají vyžadovat podklady jen v nezbytném rozsahu přiměřeném druhu, účelu a významu záměru (§ 14 odst. 4, § 14 odst. 9 a 10; strana 567).
Pravomoci orgánů se dále upravují tak, že obecní úřad obce s rozšířenou působností jako dotčený orgán vydává závazná stanoviska a poskytuje další podklady do řízení vedených jinými správními úřady, zatímco stavební úřad je nově výslovně vymezen jako orgán státní památkové péče pro záměry v ochranném pásmu, kde ověřuje splnění podmínek zákona, vykonává dozor a plní další úkoly podle zákona (§ 29 odst. 2 písm. b), § 31; strany 568–569).
Rozsáhle je přepracována část o přestupcích: § 35 nově podrobně vyjmenovává skutkové podstaty vztahující se k nechránění kulturních a národních kulturních památek, porušení oznamovacích povinností, nepovoleným obnovám, restaurátorským zásahům bez oprávnění, nepovoleným zásahům v památkových rezervacích, zónách a ochranných pásmech, neoprávněným výkopům či porušení pravidel archeologického výzkumu, přičemž maximální pokuty činí 2 000 000 Kč u přestupků podle odstavce 1 a 4 000 000 Kč u přestupků podle odstavce 2 a za některé odborné delikty lze uložit i zákaz činnosti až na 2 roky (§ 35; strany 568–570).
Na to navazuje nové rozdělení příslušnosti k projednání přestupků mezi obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, stavební úřad a Ministerstvo kultury podle povahy deliktu a podle toho, zda byl stavební úřad příslušný k povolení stavby, čímž se procesně propojuje památková ochrana se stavebním řízením (§ 36; strana 570).
[24/24] Rozsah: § 36.
Tato část dokončuje úpravu sankcí za přestupky podle předchozího § 35 tím, že stanoví horní hranici pokuty 2 000 000 Kč pro přestupky podle odstavce 1 a 4 000 000 Kč pro přestupky podle odstavce 2, čímž rozlišuje závažnost jednotlivých kategorií deliktů (§ 35 odst. 5).
Současně se zavádí možnost uložit za přestupky podle odstavce 3 nebo 4 zákaz činnosti až na 2 roky, což rozšiřuje sankční režim nad rámec samotých pokut (§ 35 odst. 6).
Následující § 36 přesně rozděluje příslušnost k projednání přestupků mezi obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, stavební úřad a Ministerstvo kultury podle typu přestupku a podle toho, zda věc souvisí se stavbou povolovanou stavebním úřadem (§ 36).
Obecní úřad obce s rozšířenou působností projednává přestupky podle § 35 odst. 1, pokud je neprojednává stavební úřad, zatímco krajský úřad obdobně projednává přestupky podle § 35 odst. 2, nejsou-li svěřeny stavebnímu úřadu (§ 36 písm. a), b)).
Stavební úřad získává pravomoc projednávat vybrané přestupky podle § 35 odst. 1 písm. e), h) a i) a § 35 odst. 2 písm. b), avšak jen tehdy, byl-li příslušný i k povolení dotčené stavby, což procesně propojuje přestupkové řízení se stavebním řízením (§ 36 písm. c)).
Ministerstvo kultury je výlučně příslušné k projednání přestupků podle § 35 odst. 3 a 4, tedy závažnějších nebo specializovaných deliktů v oblasti památkové péče (§ 36 písm. d)).
Závěr úseku již neobsahuje další normativní ustanovení, ale pouze dataci v Praze dne 18. června 2026 a označení zpravodajek garančního hospodářského výboru, ústavně-právního výboru a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, což signalizuje ukončení této části návrhu.