Document 63 - Government Bill on Accounting – EU

[1/11] Tato část návrhu zákona komplexně upravuje účetnictví v České republice, zejména vymezuje, kdo je účetní jednotkou, jaké má povinnosti a jaké druhy účetních jednotek a skupin existují. Zavádí jasná pravidla pro použití českých účetních předpisů a mezinárodních účetních standardů včetně výjimek, zejména pro účetní jednotky používající IFRS.

Zákon detailně stanoví kategorizaci účetních jednotek (mikro, malé, střední a velké) a konsolidačních celků podle velikosti, což má přímé dopady na rozsah povinného výkaznictví, zveřejňování a konsolidace. Zvláštní režim je upraven pro účetní jednotky veřejného sektoru včetně možnosti převodu účetnictví mezi veřejnými institucemi a povinností vůči státu.

Významnou část tvoří nový koncepční rámec účetního výkaznictví, který přesně definuje cíl účetnictví, požadavky na kvalitu účetních informací a základní pojmy jako aktiva, dluhy, výnosy a náklady. Zákon sjednocuje zásady sestavování účetní závěrky, pravidla pro změny účetních metod, účetní odhady, chyby a následné události, a jasně stanoví, kdy a jak se sestavují individuální a konsolidované účetní závěrky včetně závěrky České republiky.

[2/11] Tato část zákona komplexně upravuje pravidla pro účetní období, měnu účetnictví a oceňování aktiv a dluhů, včetně zvláštních situací při vzniku, zániku, přeměnách nebo krizových stavech účetních jednotek. Stanoví přesné okamžiky začátku a konce individuálních i konsolidačních účetních období a možnost jejich spojování, zejména u podnikatelských subjektů.

Zákon detailně vymezuje měnu účetnictví a vykazování, pravidla přepočtu cizích měn a používání pevných či sjednaných kurzů, přičemž u veřejného sektoru je povinná česká měna. Významným dopadem je možnost používat funkční měnu u podnikatelů a povinnost postupovat podle mezinárodních účetních standardů při přepočtech a změnách měny.

Rozsáhle jsou upravena pravidla prvotního a následného oceňování aktiv a dluhů, včetně reálné hodnoty, naběhlé hodnoty, goodwillu a fondu z přecenění, s odlišnými zjednodušeními pro mikro, malé a veřejné účetní jednotky. Zavádí se také jasná pravidla pro vedení účetnictví, elektronické účetní záznamy, vnitřní kontrolní systém, inventarizaci a povinnosti zveřejňování zpráv vedení a zpráv o udržitelnosti u velkých a veřejně významných účetních jednotek.

[3/11] Tato sekce zavádí rozsáhlé povinnosti pro velké a vybrané účetní jednotky týkající se vyhotovování, auditu a zveřejňování zpráv o platbách do veřejných rozpočtů a zpráv o daních z příjmů, a to na individuální i konsolidované úrovni.

Významně se rozšiřuje transparentnost nadnárodních společností, zejména těch s obratem nad 19 miliard Kč nebo 750 milionů EUR, včetně zahraničních subjektů ze třetích států působících v České republice.

Podrobně se stanoví obsah těchto zpráv, způsob jejich zveřejnění (veřejný rejstřík, internet, jednotné evropské přístupové místo) a lhůty, včetně výjimek a postupů pro případy nedostupnosti údajů.

Zákon zavádí přísný systém sankcí za porušení povinností v oblasti účetnictví, auditu a zveřejňování informací, s pokutami až do výše 10 % aktiv nebo desítek milionů korun, a jasně vymezuje působnost finančních úřadů a Ministerstva financí.

[4/11] Tato část dokumentu shrnuje důvody a hlavní směry komplexní rekodifikace českého účetnictví, která má nahradit dosavadní zákon o účetnictví a související prováděcí vyhlášky. Zákon klade nový důraz na účetní výkaznictví (výstupy pro externí uživatele), nikoli pouze na techniku účtování, a výslovně zavádí koncepční rámec účetnictví vycházející z IFRS, včetně cíle účetního výkaznictví, kvalitativních požadavků a definic základních pojmů.

Navrhuje se zásadní změna okruhu účetních jednotek: podnikající fyzické osoby a malé nestátní neziskové organizace nebudou povinně účetními jednotkami (opt-out), zatímco pobočky zahraničních subjektů již účetními jednotkami nebudou. Dochází také k úpravě kategorizace účetních jednotek, zrušení pojmu vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu a k nahrazení tohoto konceptu cílenými úlevami podle velikosti a typu jednotky.

Významnou změnou je rozšíření povinného použití mezinárodních účetních standardů (IFRS), zejména pro finanční instituce a subjekty pod dohledem ČNB, což má zvýšit srovnatelnost a konkurenceschopnost českých účetních jednotek. Současně se modernizují pravidla oceňování, účetních období, přeměn a struktury účetních závěrek a zavádějí se přesnější a ekonomicky realističtější postupy, které mají zvýšit vypovídací hodnotu účetních informací a právní jistotu.

[5/11] Tato část návrhu nového zákona o účetnictví zásadně posiluje důraz na účetní výkaznictví jako hlavní cíl účetnictví a upřednostňuje kvalitu, srozumitelnost a vypovídací schopnost informací pro externí uživatele. Dochází k významným změnám v konsolidované účetní závěrce – rozšiřuje se okruh mateřských účetních jednotek s povinností konsolidace, mění se způsob vykazování společně ovládaných jednotek (ruší se poměrná konsolidace) a výslovně se stanoví obsah konsolidované účetní závěrky včetně výkazů cash flow a změn vlastního kapitálu.

Zásadní změnou je zrušení pojmu „výroční zpráva“ a jeho nahrazení „zprávou vedení“, jejíž povinnou součástí je zpráva o udržitelnosti; zároveň se zvyšuje limit zaměstnanců pro povinnost této zprávy z 500 na 1000, což má snížit administrativní zátěž. Nově jsou zákonem (nikoli jen vyhláškami) upraveny povinnosti státu při sestavování konsolidované účetní závěrky České republiky a součinnost ostatních subjektů.

Dochází také k zásadní restrukturalizaci účetních přestupků: zavádí se obecná skutková podstata pro nezveřejnění a zkreslování informací, prodlužují se promlčecí lhůty a posiluje se preventivní účinek sankcí. Zákon zároveň umožňuje širší použití mezinárodních účetních standardů, rozšiřuje volbu funkční měny a dlouhodobě má vést ke snížení administrativní zátěže a vyšší transparentnosti podnikání.

[6/11] Sekce zásadně mění přístup k účetnictví fyzických osob: žádná fyzická osoba už není povinně účetní jednotkou, ale může se jí stát dobrovolně, pokud má příjmy ze samostatné činnosti nebo z nájmu. Jakmile se tak rozhodne, musí plnit všechny účetní povinnosti v plném rozsahu a nese stejné sankce jako ostatní účetní jednotky.

Zákon detailně upravuje okamžiky vzniku a zániku účetní jednotky u fyzických osob, včetně ukončení podnikání, smrti účetní jednotky a přechodného období správy pozůstalosti, aby nedocházelo k přerušení vedení účetnictví. Výslovně se stanoví povinnost dokončit účetnictví a sestavit a zveřejnit účetní závěrku i po zániku statutární pozice účetní jednotky.

Významné změny se týkají přeměn účetních jednotek: nově se přesně vymezuje rozhodný den přeměny, jeho důsledky a přísná omezení, která mají zabránit účelovým zpětným manipulacím s účetními obdobími. Přesně se také upravuje kategorizace účetních jednotek a konsolidačních celků, včetně rozšíření okruhu účetních jednotek veřejného sektoru a subjektů veřejného zájmu.

Zákon zavádí možnost převodu práv a povinností v oblasti účetnictví u vybraných účetních jednotek veřejného sektoru prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy nebo zápisu, včetně přenesení odpovědnosti. Současně se jasně vymezuje cíl účetního výkaznictví a kvalitativní požadavky na účetní informace, s důrazem na věrné zobrazení ekonomické podstaty a ochranu externích uživatelů.

[7/11] Tato část návrhu zákona zásadně mění a zpřesňuje pojetí účetnictví tím, že klade důraz na ekonomickou podstatu transakcí před jejich právní formu a přibližuje českou úpravu mezinárodním účetním standardům (IFRS). Zavádí nové nebo jasněji vymezené pojmy, jako jsou aktivum, dluh, vlastní kapitál, výnos, náklad, právo užívání, investiční aktivum, finanční nástroj či kryptoaktivum, a stanoví přesná pravidla pro jejich vykazování, oceňování a zveřejňování.

Zákon posiluje kvalitativní požadavky na účetní informace – úplnost, neutralitu, opatrnost, srozumitelnost, ověřitelnost a srovnatelnost – a výrazně rozšiřuje význam přílohy účetních výkazů jako klíčového zdroje vysvětlujících informací. Nově se důsledně rozlišuje mezi účetními metodami, účetními odhady, chybami a jejich opravami, včetně povinnosti retrospektivních úprav a transparentního informování uživatelů.

Významné změny se týkají také specifických typů účetních jednotek, zejména neziskových subjektů, účetních jednotek veřejného sektoru a fyzických osob, kde zákon brání zkreslení finanční situace (např. falešnému předlužení). Dále se detailně upravuje sestavování řádných, mezitímních a konsolidovaných účetních závěrek, včetně výjimek z konsolidace, elektronické podoby závěrky a zákazu její dodatečné změny po sestavení.

[8/11] Tato část zákona zásadně upravuje výjimky z povinnosti sestavovat konsolidovanou účetní závěrku, zejména pro mateřské společnosti zahrnuté do nadřazených konsolidačních celků a pro neziskové účetní jednotky. Praktickou změnou je, že při zveřejnění konsolidované závěrky nadřazené jednotky již není povinný překlad do češtiny, postačuje původní jazyk dokumentů.

Zákon přesně vymezuje, kdy lze vyloučit dceřiné účetní jednotky z konsolidace (např. nevýznamnost, dočasné držení k prodeji, faktická nemožnost ovlivňování), a zpřesňuje pravidla pro posuzování podílů a vlivu. Významná část je věnována konsolidované účetní závěrce České republiky – ukládá Ministerstvu financí povinnost ji sestavovat, definuje okruh zahrnutých subjektů a sjednocuje dosavadní úpravu z vyhlášek přímo do zákona.

Nově se zvyšují limity významnosti pro zahrnutí subjektů do konsolidace státu, což v praxi snižuje administrativní zátěž menších entit bez dopadu na klíčová fiskální data. Zákon rovněž zavádí flexibilnější pravidla pro účetní a konsolidační období, funkční měnu a přepočty cizích měn, včetně návaznosti na mezinárodní účetní standardy.

[9/11] Tato část návrhu zákona zásadně mění pravidla účetního oceňování aktiv a dluhů, zejména zavádí širší použití reálné hodnoty, současné hodnoty peněžních toků a nový koncept fondu z přecenění, aby se omezila volatilita výsledku hospodaření. Významnou změnou je striktní rozlišování transakcí s tržní podstatou a bez tržní podstaty, přičemž u přeměn a vkladů uvnitř skupiny se nově povinně přebírají účetní hodnoty a nevzniká goodwill ani nové zisky.

Zákon výrazně zjednodušuje oceňování pro mikro a malé účetní jednotky a umožňuje vybraným subjektům používat peněžní (hotovostní) účetnictví místo akruálního, čímž se snižuje administrativní zátěž. Současně se rozšiřuje povinnost nebo možnost použití mezinárodních účetních standardů (IFRS), zejména u finančního trhu, leasingů a konsolidací.

Nově se komplexně upravují požadavky na vedení účetnictví jako informačního systému, důraz na věrohodnost, vnitřní kontroly, digitalizaci (zejména ve veřejném sektoru) a jasná pravidla pro zprávu vedení a zprávu o udržitelnosti. Povinnost nefinančního reportingu se zaměřuje především na velké podniky a subjekty veřejného zájmu, s cílem zvýšit transparentnost, aniž by byly malé subjekty nadměrně zatěžovány.

[10/11] Sekce zásadně rozšiřuje a sjednocuje povinnosti podniků v oblasti zpráv o udržitelnosti, včetně konsolidovaných zpráv, které se musí řídit evropskými standardy ESRS, být v elektronickém formátu a ověřené auditorem. Nově se zdůrazňuje povinnost zapojení zaměstnanců – účetní jednotky musí zaměstnance předem informovat, projednat s nimi obsah zprávy o udržitelnosti a předat jejich stanoviska vedení.

Dokument podrobně upravuje nové a zpřesněné povinnosti týkající se zpráv o platbách do veřejných rozpočtů a zpráv o daních z příjmů, a to jak v individuální, tak konsolidované podobě. Povinnost se nyní jasně váže především na velké obchodní společnosti v těžebních odvětvích nebo s přeshraniční činností, přičemž jsou definovány přesné výjimky a limity obratu.

Zavádějí se velmi detailní mechanismy zveřejňování, uveřejňování a ověřování účetních dokumentů, včetně zapojení evropského přístupového místa ESAP a jasného vymezení okamžiku splnění povinnosti zveřejnění. Současně dochází k výraznému zpřísnění odpovědnosti: porušení povinností zveřejnit, vyhotovit nebo správně ověřit dokumenty je systematicky kvalifikováno jako trvající přestupek s vysokými pokutami a dlouhými promlčecími lhůtami.

Zvláštní pozornost je věnována sankcím za zkreslování účetních informací a neověření dokumentů auditorem, které jsou považovány za nejzávažnější porušení s rizikem až trestní odpovědnosti. Legislativa tak výrazně posiluje transparentnost, kontrolu a důvěryhodnost účetního výkaznictví v České republice.

[11/11] Sekce detailně upravuje nové přestupky v oblasti účetnictví, zejména neposkytnutí účetních dokumentů nebo údajů pro účetní výkaznictví státu, a zavádí jednotný postup nejprve výzvy k nápravě a teprve následného sankcionování. Výrazně se mění pravidla pro promlčecí dobu – u většiny účetních přestupků s procentní pokutou se nově stanoví promlčecí doba 3 roky, s absolutní hranicí zániku odpovědnosti po 5 letech, což reaguje na dosavadní praktickou nevymahatelnost sankcí.

Zákon zpřesňuje, jak se určuje výše aktiv a celkových nákladů rozhodných pro výpočet pokut, a stanoví, že se vychází z účetního období, ke kterému se přestupek vztahuje, nikoliv z aktuálního stavu při ukládání sankce. Jasně se vymezuje, podle jakého druhu účetní jednotky se přestupek posuzuje, včetně zvláštního postavení zdravotních pojišťoven, které mají být sankcionovány jako velké podnikatelské jednotky.

Dochází také ke změnám v příslušnosti orgánů – většinu účetních přestupků řeší finanční úřady podle zákona o účetnictví, zatímco přestupky související s konsolidací státu projednává Ministerstvo financí. Součástí jsou rozsáhlá přechodná ustanovení, která zajišťují, že nová pravidla se použijí až na účetní období po nabytí účinnosti zákona, a úpravy pro příjemce veřejných prostředků i povinnosti ke zprávám o udržitelnosti.