Document 145 - Amendment to the Consumer Credit Act – EU

Published date: 25.03.2026 |Processed date: 25.03.2026 |Session 10

Submitters: Vláda

Summary

The amendment to the Consumer Credit Act implements EU Directive 2023/2225 and significantly strengthens consumer protection in the provision of credit. It introduces price ceilings for loans linked to the CNB repo rate, stricter rules on advertising, extensive information obligations and stricter creditworthiness assessments, including a ban on the use of sensitive data or social media data. Providers must now help clients in financial difficulty, for example by restructuring debt and referring them to debt counselling. The law also sets high penalties of up to CZK 20 million for breaches and regulates related areas such as credit-related insurance and rules for providers and CNB supervision.

Read detailed overview

[1/9] Tato část návrhu zákona představuje rozsáhlou novelu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jejímž hlavním cílem je implementace směrnice EU 2023/2225 (CCD2) a zpřísnění ochrany spotřebitelů při poskytování úvěrů. Upřesňuje definice spotřebitelského úvěru, vázaného úvěru a činností souvisejících s jeho zprostředkováním a zavádí nové výjimky, kdy se zákon na určité finanční transakce nepoužije (např. některé leasingy, průběžné dodávky služeb nebo zastavárenské obchody). Současně doplňuje pravidla pro reklamu a marketing úvěrů, zejména zákaz reklam naznačujících zlepšení finanční situace díky úvěru a povinnost uvádět varování „Pozor! Půjčit si peníze stojí peníze“, a ukládá povinnost informovat spotřebitele, pokud je nabídka personalizována automatizovaným zpracováním osobních údajů. Novela výrazně zpřísňuje posuzování úvěruschopnosti – poskytovatelé nesmějí využívat citlivé osobní údaje podle GDPR ani data ze sociálních sítí, musí umožnit lidský přezkum automatizovaných rozhodnutí a informovat spotřebitele o právech při zamítnutí úvěru. Zavádí také nová pravidla pro poskytování předsmluvních informací prostřednictvím standardizovaných evropských formulářů, rozšiřuje informační povinnosti poskytovatelů a zprostředkovatelů a umožňuje spotřebiteli volbu mezi listinnou a digitální formou komunikace na trvalém nosiči dat. Důležitou novinkou je zavedení cenového stropu spotřebitelských úvěrů (navázaného na repo sazbu ČNB) a pravidel pro malé krátkodobé úvěry, aby se zabránilo nepřiměřeným nákladům. Zákon dále upravuje postup věřitelů před zahájením vymáhání dluhu, včetně povinnosti nabídnout restrukturalizační opatření nebo odkázat dlužníka na dluhové poradenství. Součástí novely jsou také změny souvisejících zákonů (o vysokých školách, pojišťovnictví, distribuci pojištění a trhu s nevýkonnými úvěry), například zavedení třídenní lhůty na rozmyšlenou u pojištění spojeného s úvěrem a pravidla „práva být zapomenut“ u onkologických onemocnění po 15 letech od léčby.

[2/9] Tato část dokumentu vysvětluje důvody navrhované novely zákona o spotřebitelském úvěru, zejména implementaci evropské směrnice CCD2 do českého právního řádu, aby se předešlo řízení Evropské komise za nesplnění povinnosti transpozice. Návrh je posouzen jako plně slučitelný s ústavním pořádkem ČR, Listinou základních práv a svobod i právem EU a zároveň respektuje právo podnikat, přičemž zásahy do tohoto práva jsou odůvodněny ochranou spotřebitele. Novela rozšiřuje regulaci i na některé dosud neregulované formy úvěrů, zejména bezúplatné spotřebitelské úvěry a některé modely odložených plateb, což přinese nové povinnosti pro obchodníky, poskytovatele a zprostředkovatele včetně nutnosti získat oprávnění, upravit interní procesy, plnit informační povinnosti a posuzovat úvěruschopnost spotřebitelů. Zavádí se také nová pravidla pro reklamu na úvěry, zákaz konkludentního sjednání úvěru, povinnost poskytovat jasné předsmluvní informace, povinnost upozorňovat na právo odstoupit od smlouvy a nové mechanismy ochrany spotřebitelů při finančních potížích včetně odkazování na dluhové poradenství. Zákon současně zpřísňuje pravidla pro posuzování úvěruschopnosti, zakazuje při něm používat citlivé osobní údaje nebo informace ze sociálních sítí a zavádí právo na lidský zásah při automatizovaném rozhodování. Upravuje se také sdílení údajů v dlužnických registrech, informační povinnosti při zamítnutí úvěru a ochrana osobních údajů podle GDPR, přičemž zpracování musí být omezené na nezbytné a přiměřené údaje. Novela dále zavádí opatření proti nepřiměřeně drahým úvěrům, nové požadavky na reklamu a marketing úvěrů a pravidla pro komunikaci se spotřebiteli včetně digitálních kanálů. Sociální dopady mají být převážně pozitivní díky posílení ochrany spotřebitelů, i když cenové stropy mohou u části rizikovějších klientů omezit dostupnost některých krátkodobých úvěrů.

[3/9] Tato část návrhu novely zákona o spotřebitelském úvěru detailně upravuje nové informační povinnosti poskytovatelů úvěrů, ochranu spotřebitelů a implementaci směrnice EU CCD2. Smlouvy o spotřebitelském úvěru musí nově obsahovat informace o zvoleném trvalém nosiči dat pro komunikaci (papírové či elektronické podobě) a také kontakty na poskytovatele dluhového poradenství pro případ potíží se splácením. Zákon výslovně zakazuje poskytování nevyžádaných úvěrů, například zasílání kreditních karet bez žádosti klienta nebo automatické navyšování úvěrových limitů; v takových případech spotřebitel nemá povinnost úvěr splácet. Významnou změnou je zavedení zákonného stropu nákladů spotřebitelských úvěrů: pro krátkodobé malé úvěry se limit stanoví absolutní částkou a pro ostatní úvěry se limit odvozuje od RPSN vázané na repo sazbu ČNB, aby se zabránilo nepřiměřeně drahým půjčkám. Zákon rovněž upravuje pravidla pro předčasné splacení hypoték, odstoupení od smlouvy, komunikaci mezi spotřebitelem a poskytovatelem a zavádí povinnost věřitelů nabízet v určitých situacích opatření „shovívavosti“ (např. změnu splátkového kalendáře) a odkazovat dlužníky v obtížích na dluhové poradenství. Dále se upravují přestupky a sankce za porušení povinností až do výše 20 milionů Kč, přechodná ustanovení pro poskytovatele úvěrů a pravidla pro licencování a odbornou způsobilost. Součástí změn je také úprava souvisejících zákonů, například zavedení „práva být zapomenut“ v pojištění spojeném se spotřebitelskými úvěry, kdy po 15 letech od ukončení léčby nelze zohledňovat prodělané onkologické onemocnění při sjednávání pojištění.

[4/9] Tato část dokumentu analyzuje různé regulatorní varianty implementace směrnice CCD2 do českého zákona o spotřebitelském úvěru a hodnotí jejich náklady a přínosy. Nejprve popisuje koncepční principy regulace finančních služeb v ČR, zejména minimalismus při transpozici evropských pravidel, snahu o jednotnou regulaci napříč finančním trhem, přiměřenost sankcí a dohled České národní banky. Jedním z hlavních témat je otázka posuzování úvěruschopnosti při tzv. překročení zůstatku na účtu; analýza doporučuje zachovat současný stav bez této povinnosti, protože by to výrazně zvýšilo administrativní zátěž při zřizování běžných účtů. Dokument dále řeší regulaci debetních karet s odloženou splatností, kde doporučuje tyto produkty nevylučovat z regulace, aby se předešlo regulatorní arbitráži, přestože se na českém trhu prakticky nevyskytují. Další část se věnuje možnosti snížit některé informační povinnosti u nízkorizikových úvěrů, přičemž je doporučeno uplatnit úlevu pouze pro bezúplatné úvěry. V oblasti reklamy na spotřebitelské úvěry se doporučuje nepřijímat další zákazy nad rámec evropských požadavků. Významná část textu se zabývá zavedením cenového stropu spotřebitelských úvěrů: navrhuje se legislativní mechanismus vycházející z judikatury, který zavádí dva režimy – pro krátké a malé úvěry s limitem celkových nákladů a pro ostatní úvěry se stropem RPSN navázaným na čtyřnásobek referenční sazby odvozené od REPO sazby ČNB. Dokument dále doporučuje nezakazovat jednotlivé poplatky u úvěrů, ponechat stávající systém finančního vzdělávání, rozšířit seznam opatření shovívavosti o možnost částečného odpuštění dluhu a zachovat současný systém dluhového poradenství bez nové regulace.

[5/9] Tato část RIA k novele zákona o spotřebitelském úvěru hodnotí zejména regulaci dluhového poradenství, výjimky z licencování pro obchodníky a pravomoci České národní banky. Analýza uvádí, že současný systém dluhového poradenství v ČR poskytovaný zejména neziskovými organizacemi je z hlediska dostupnosti a kvality obecně funkční, přičemž prostor pro zlepšení spočívá spíše ve zvýšení státního financování než v zásadní regulaci nebo vytvoření státní sítě poraden. Zavedení státem provozovaných dluhových poraden by znamenalo dodatečné náklady pro veřejné rozpočty a mohlo by vést k zániku některých existujících neziskových poraden, proto se nepovažuje za vhodné řešení.

Další část řeší rozšíření působnosti evropské směrnice CCD2 na bezúročné úvěry, velmi malé úvěry nebo krátkodobé odložené platby, což by nově zahrnulo řadu retailových obchodníků (např. prodejce elektroniky, telekomunikační služby nebo cestovní kanceláře). Zvažována byla možnost výjimky pro malé a střední podniky z povinnosti získat licenci nebo registraci, pokud poskytují bezúročné odložené platby, avšak převážila varianta zachování stávajícího stavu, kdy všichni poskytovatelé či zprostředkovatelé úvěru musí mít oprávnění od ČNB, aby byl zajištěn jednotný dohled a regulace trhu.

Dokument také posuzuje možnost explicitně udělit ČNB pravomoc k tzv. produktové intervenci, tedy nařídit stažení škodlivých úvěrových produktů z trhu. Přestože by tento nástroj mohl preventivně chránit spotřebitele, většina konzultovaných subjektů i předkladatel považují stávající nástroje dohledu (opatření k nápravě podle zákona) za dostatečné, proto se doporučuje zachovat současnou úpravu.

Závěrečná část popisuje implementaci směrnice CCD2 do českého práva prostřednictvím novely zákona o spotřebitelském úvěru a souvisejících zákonů, přičemž dohled nad trhem zůstává v kompetenci ČNB a mimosoudní řešení sporů bude nadále zajišťovat finanční arbitr. Účinnost a dopady nové úpravy mají být vyhodnoceny přibližně po pěti letech, zejména s ohledem na dopady cenové regulace úvěrů.

Následující legislativní část obsahuje konkrétní změny definic a pravidel zákona o spotřebitelském úvěru, například přesnější vymezení vázaného spotřebitelského úvěru, rozšíření definice dluhového poradenství, úpravu výjimek z působnosti zákona a nové požadavky na postupy poskytovatelů. Nově se zdůrazňuje povinnost včas identifikovat spotřebitele ve finančních potížích, odkazovat je na dluhové poradenství a zavádět postupy pro řešení prodlení. Dále se posilují pravidla pro posuzování úvěruschopnosti, například zákaz využívat citlivé osobní údaje nebo data ze sociálních sítí a právo spotřebitele na vysvětlení automatizovaného rozhodování o úvěru.

[6/9] Tato část zákona podrobně upravuje informační povinnosti poskytovatelů a zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů vůči spotřebitelům před uzavřením smlouvy, během jejího trvání i při změnách podmínek. Stanoví, že informace musí být spotřebiteli poskytovány bezplatně, na trvalém nosiči dat nebo v listinné podobě, a musí být jasné, srozumitelné a dostupné; zároveň musí poskytovatel umožnit spotřebiteli zvolit formu jejich doručení. Reklama na spotřebitelské úvěry musí obsahovat přesně vymezené informace, například roční procentní sazbu nákladů (RPSN), úrokovou sazbu, celkovou výši úvěru, výši splátek či varování u nebytových úvěrů, že půjčování peněz stojí peníze. Zákon také stanoví rozsáhlý seznam předsmluvních informací (např. podmínky úvěru, náklady, právo na odstoupení, právo na předčasné splacení či důsledky prodlení) a určuje standardizované formuláře, prostřednictvím nichž musí být tyto informace poskytovány. Během trvání úvěru musí poskytovatel pravidelně poskytovat výpisy, informovat o změnách úrokové sazby či smluvních podmínek a zajistit transparentní komunikaci například i při telefonickém sjednávání úvěru. Část zákona rovněž upravuje povinný obsah smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně identifikačních údajů stran, výše úvěru, úrokových sazeb, splátkového kalendáře, poplatků a práv spotřebitele. Současně zavádí omezení nepřiměřených cen úvěrů (např. limit nákladovosti vázaný na repo sazbu ČNB), pravidla pro zajištění úvěru, zákaz nevyžádaného poskytnutí úvěru a omezení vázání úvěru na doplňkové služby. Dále detailně upravuje právo spotřebitele na předčasné splacení úvěru a maximální náhrady nákladů poskytovatele, včetně přesné metodiky jejich výpočtu u úvěrů na bydlení.

[7/9] Tato část zákona upravuje pravidla pro výpočet referenčních úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů na bydlení, zejména pro účely předčasného splacení. Česká národní banka stanovuje průměrné zápůjční úrokové sazby pro jednotlivé skupiny úvěrů podle délky fixace a podle toho, zda jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti; tyto průměry zveřejňuje měsíčně na svých internetových stránkách a uchovává po dobu 10 let. Pokud není možné průměr pro určitou skupinu vypočítat, použije se průměr z jiné srovnatelné skupiny úvěrů. U částečného předčasného splacení se úrokový rozdíl určuje poměrně podle výše předčasně splacené části úvěru vůči zbývajícímu dluhu.

Dále se stanoví právo spotřebitele odstoupit od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení do 14 dnů bez sankce, přičemž lhůta se prodlužuje, pokud smlouva neobsahuje všechny povinné informace. Po odstoupení musí spotřebitel do 30 dnů vrátit jistinu a úrok za dobu čerpání a případné nevratné poplatky veřejným orgánům. Zákon také upravuje zánik vázaného úvěru při odstoupení od kupní smlouvy, možnost kdykoliv vypovědět úvěr sjednaný na dobu neurčitou a podmínky, za nichž může poskytovatel ukončit čerpání úvěru nebo snížit limit přečerpání.

Významná část se věnuje ochraně spotřebitelů v případě prodlení – věřitel musí před zahájením vymáhání nabídnout přiměřená opatření, například refinancování, odklad splátek, snížení úrokové sazby, změnu měny úvěru nebo částečné prominutí dluhu, a zároveň odkázat spotřebitele na dostupné dluhové poradenství. Dále jsou stanoveny povinné informace ve smlouvách o zprostředkování úvěru a standardizované formuláře s předsmluvními informacemi o spotřebitelském úvěru, včetně údajů o nákladech, RPSN, splátkách, právu na odstoupení a rizicích prodlení.

Závěrečná část obsahuje rozsáhlou úpravu přestupků poskytovatelů a zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů, například porušení informačních povinností, nečestné jednání, nesprávnou reklamu, neoprávněné využití osobních údajů či neposkytnutí předsmluvních informací. Za tyto přestupky lze uložit pokuty až do výše 20 000 000 Kč. Zákon rovněž vymezuje přestupky právnických a podnikajících fyzických osob při neoprávněném poskytování či zprostředkování úvěrů a stanoví zmocnění České národní banky k vydávání prováděcích předpisů.

[8/9] Tato část dokumentu obsahuje změny a doplnění několika souvisejících zákonů v oblasti spotřebitelských úvěrů, pojišťovnictví a ochrany spotřebitele a zároveň ukazuje jejich sladění s právem Evropské unie. Do zákona o vysokých školách se doplňuje možnost, aby vláda nařízením stanovila účel a podmínky poskytování zvýhodněných spotřebitelských úvěrů studentům ve veřejném zájmu, například bezúročných nebo s úrokem nižším než běžné tržní podmínky. V oblasti pojišťovnictví se zavádí omezení používání zdravotních údajů – pojišťovny nesmějí při pojištění souvisejícím se spotřebitelským úvěrem využívat informace o onkologickém onemocnění po uplynutí 15 let od ukončení léčby; porušení této povinnosti je nově kvalifikováno jako přestupek. Zákon o distribuci pojištění doplňuje třídenní lhůtu na rozmyšlenou u pojištění sjednávaného jako podmínka spotřebitelského úvěru, během níž pojišťovna ani zprostředkovatel nesmí měnit nebo odvolat návrh smluvních podmínek. Dále se upravují pravidla pro správce nevýkonných úvěrů, kteří musí mít systém řízení zahrnující kontrolní mechanismy, pravidla jednání s dlužníky, ochranu jejich práv a možnost odkázání na bezplatné dluhové poradenství nebo sociální služby; současně se odstraňuje odkaz na konkrétní právní předpis v poznámce pod čarou. Rozsáhlá část dokumentu představuje srovnávací tabulku české právní úpravy se směrnicemi EU, zejména směrnicí 2023/2225 o spotřebitelském úvěru, a promítá do zákona nové požadavky na reklamu úvěrů, posuzování úvěruschopnosti, ochranu osobních údajů, informování spotřebitelů, předsmluvní informace a práva při automatizovaném rozhodování.

[9/9] Tato část zákona upravuje rozsah předsmluvních informací, které musí poskytovatel spotřebitelského úvěru sdělit spotřebiteli, a způsob jejich poskytování prostřednictvím standardizovaných evropských formulářů. Stanovuje, že informace o úvěru musí být jasné, stejně výrazné a poskytnuté na papíře nebo jiném trvalém nosiči, přičemž v případě telefonického uzavírání smlouvy musí být základní informace sděleny během hovoru a úplný formulář doručen bezprostředně po uzavření smlouvy. Zákon také ukládá poskytovateli povinnost upozornit spotřebitele na právo odstoupit od smlouvy, zejména pokud byly předsmluvní informace poskytnuty méně než jeden den před uzavřením smlouvy, a stanovuje čtrnáctidenní lhůtu pro odstoupení bez sankce. Podrobně vymezuje obsah samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, která musí obsahovat mimo jiné identifikační údaje stran, výši úvěru, úrokovou sazbu, RPSN, splátkový kalendář, poplatky, sankce za prodlení, právo na předčasné splacení, postup ukončení smlouvy a informace o mimosoudním řešení sporů. Dále stanovuje pravidla pro poskytování pravidelných výpisů, tabulek umoření, informování o změnách úrokových sazeb a podmínky pro ukončení nebo omezení čerpání úvěru na dobu neurčitou. Závěrečná ustanovení zavádějí ochranná opatření, například zákaz poskytnutí úvěru bez smlouvy, stropy nákladovosti úvěru, povinnost nabídnout dlužníkovi řešení při finančních potížích, odkaz na dluhové poradenství a omezení využívání údajů o onkologických onemocněních při pojištění spojeném s úvěrem.

Topics

Additional documents

Additional document 1

Resolution of the RV on Document No. 145/0

Processed date: 30.04.2026

The Committee on Budgets did not adopt substantive amendments to the Consumer Credit Amendment Bill, but suspended consideration of the Bill until 13 May 2026. At the same time, it set a deadline of 12:00 noon on 11 May 2026 for the submission of written amendments. This is therefore a procedural resolution to prepare the second reading of the Bill.

Additional document 2

Resolution of the Government on Parliamentary Document No. 145/0

Processed date: 20.05.2026

The Committee on Budgets recommends approval of the amendment to the Consumer Credit Act with a few partial modifications. It amends the references in the provisions of the Act, removes the restriction to only home loans and clarifies that the creditor is to inform the consumer by means of a statement. At the same time, the Committee proposes to delete two points of amendment originally proposed.

Additional document 3

Amendments and other proposals to Document 145/0

Processed date: 26.06.2026

Scope: Part One–Part Three; § 2–§ 124a; pages 1–8.

The proposed amendments to the Consumer Credit Act primarily address creditworthiness assessments, creditors’ disclosure obligations, and credit price limits. Some proposals relax the rules for interest-free deferred payments and account overdrafts, while others strengthen consumer protection through mandatory warnings in advertising, highlighting key information in the contract, and the obligation to provide a detailed statement of the debt before collection proceedings begin. Furthermore, the proposal includes raising the price cap for selected loans from four times to five times the reference value and shortening the period during which cancer diagnoses may be taken into account in insurance from 15 years to 6 or 7 years. The amendments also include technical and transitional changes, including a postponement of the effective date of certain rules for interest-free loans until February 1, 2027.

Additional document 4

Government Resolution on Print No. 145/0

Processed date: 01.07.2026

Scope: pages 1–4.

This is a resolution of the Budget Committee, acting as the sponsoring committee, on the amendment to the Consumer Credit Act and related laws. The document does not specify the new content of the Act, but it sets the order of voting on amendments during the third reading and indicates which proposals the committee recommends or does not recommend. The committee recommends most of the amendments A1, F1, C1, B1, C2, B2, A2, E, and F2; conversely, it does not recommend, in particular, G1, H, D, F3, and amendments G2 through G5. At the same time, it resolves conflicts and addresses the ineligibility of certain amendments for a vote when other variants are approved.

Proposals

We do not know whether the listed proposals were approved or declined.

Proposal 1056

145 - 1056 - Patrik Pařil

The amendment clarifies the transposition of the EU directive on consumer credit. It extends the application of the rules against unfair pricing to overdraft credit, removes the restriction to home loans for one provision only and changes the wording of the obligation for the provider to inform the consumer by means of a statement. At the same time, it aligns the law with the Payment Act and reduces the administrative burden on providers.

Proposal 1063

145 - 1063 - Štěpán Slovák

The amendment shortens the period after which an insurer may not take into account a cancer diagnosis when insuring a consumer loan from 15 to 6 years after the end of treatment. The aim is to strengthen consumer protection and reduce discrimination against people after cancer treatment when accessing credit insurance. The proposal justifies the shorter period by medical data, European developments and the fact that the EU directive only sets 15 years as a maximum limit.

Proposal 1069

145 - 1069 - Patrik Pařil

The amendment repeals points 37 and 38 of the Government’s amendment to the Consumer Credit Act. This maintains the existing regulation on the invalidity of a contract in case of a breach of the obligation to assess creditworthiness and deletes the proposed addition according to which a contract would not be invalid if credit could be granted even if a proper assessment had been made. The reasoning states that the substantive assessment is already sufficiently addressed by the case law of the Supreme Court so that the law does not need to be amended.

Proposal 1081

145 - 1081 - Milan Brázdil

The amendment shortens the period for which an insurer can take into account cancer from 15 to 7 years after the end of treatment in the case of insurance linked to a consumer credit. The aim is to strengthen equal and non-discriminatory access to insurance and related financial services for people in long-term remission. The proposal is based on Czech health data and responds to inconsistent practices of insurance companies.

Proposal 1149

145 - 1149 - Patrik Nacher

The amendment introduces a simplified assessment of creditworthiness for interest-free deferred payments for goods or services up to the average wage. For these loans, the use of income register data, payment account information and data from databases to assess creditworthiness should be sufficient. The proposal thus reduces the administrative burden and is intended to preserve the availability of this type of financing; at the same time, the text of the main amendment clarifies the wording from ‘riskiness’ to ‘credit risk for the consumer’ and from ‘repayment capacity’ to the more general ‘creditworthiness of the consumer’.

Proposal 1150

145 - 1150 - Patrik Nacher

The amendment maintains the existing rule that a failure to assess creditworthiness renders the loan agreement void and removes the Government’s proposed amendment that would have mitigated this voidability. It also introduces a rebuttable presumption that the consumer has been creditworthy if he or she has repaid the loan in full or, in the case of special purpose housing loans and building society loans, has duly repaid the loan for at least 18 months. For combined mortgage loans, the predominant purpose of the loan is used for this assessment. The presumption does not apply to small short-term micro-loans.

Proposal 1168

145 - 1168 - Karel Haas

The amendment modifies the amendment to the Consumer Credit Act in the section on the choice of the form of communication with the consumer. It changes the wording in Section 90(3) from ‘providing information’ to ‘informing’ in order to bring the amendment in line with other provisions of the Act, with the CCD2 and with the rules on disclosure of statements, for example in e-banking. The aim is to remove interpretative ambiguities and reduce the administrative burden on providers and intermediaries.

Proposal 1251

145 - 1251 - Karel Haas

The amendment narrows the scope of the rules that apply to consumer credit in the form of overdrafts. This type of credit is now to be covered by a smaller part of the law than in the original proposal, in line with the EU CCD2. At the same time, the obligation of professional competence for persons granting or arranging such overdrafts is abolished. The aim is to make the Czech regulation no stricter than the European rules.

Proposal 1261

145 - 1261 - Karel Haas

Proposal 1284

145 - 1284 - Václav Pláteník

The amendment extends the ban on the use of cancer data beyond 15 years after treatment to insurance linked to home loans. Compared to the original text, the protection is therefore no longer limited to consumer loans other than housing loans, but to all related consumer loans. The aim is to strengthen the “right to be forgotten”, to harmonise the rules and to reduce the disadvantage of people after cancer treatment in housing finance.

Proposal 1415

145 - 1415 - Vojtěch Munzar

Scope: Section 116a; pages 1–4.

The amendment modifies the price cap on consumer loans in the amendment to the Consumer Credit Act: the coefficient is increased from four times to five times the repo rate plus 8 percentage points, for both standard loans and small short-term loans. The strikethrough text thus indicates a change in the proposed limit from four times to five times. The sponsors argue that the government’s limit is too low, does not align with judicial practice, and could restrict access to legal loans for higher-risk clients. According to them, the goal is to better balance consumer protection with maintaining access to regulated loans.

Proposal 1416

145 - 1416 - Patrik Pařil

Scope: Sections 111–118; pages 1–2.

The amendment clarifies the relationship between the Consumer Credit Act and the Civil Code in the event of withdrawal from a credit agreement concluded at a distance. It is now expressly stipulated that, although the Civil Code does not otherwise apply to withdrawal from such credit agreements, Section 1830a of the Civil Code—the rule governing the online “withdrawal button”—remains an exception. The amendment is intended to eliminate legal uncertainty for both lenders and consumers and applies to consumer loans other than housing loans. At the same time, the text merely corrects the paragraph numbering from paragraph 6 to paragraph 7.

Proposal 1419

145 - 1419 - Patrik Pařil

Scope: Page 1.

The amendment adds a transitional provision to the amendment to the Consumer Credit Act. Interest-free consumer loans with no additional fees are to be governed by the new provisions only as of February 1, 2027, rather than immediately upon the Act’s entry into force. The goal is to give providers time to prepare for the new obligations, particularly regarding pre-contractual information, rules for contract content, and the assessment of a consumer’s creditworthiness.

Proposal 1452

145 - 1452 - Marian Jurečka

Scope: Part One; Section 87; pages 1–5.

The amendment revises the rules of evidence in disputes concerning the proper assessment of a consumer’s creditworthiness under the Consumer Credit Act. Under the new provisions, the lender must prove that it assessed creditworthiness in accordance with the law, and if the consumer presents specific circumstances calling into question their ability to repay, the lender must further prove that the loan could have been granted even after taking those circumstances into account. The aim is to clarify the impact of the government’s amendment to Section 87(1), define the allocation of the burden of proof, and strengthen consumer protection in accordance with the case law of the Supreme Court and EU law.

Proposal 1453

145 - 1453 - Marian Jurečka

Scope: Part One; Section 116a; pages 1–5.

The amendment tightens the rules against the chaining of small short-term loans by stipulating that, going forward, repeated lending will be assessed not only from the same provider but also from affiliated companies within the same business group. This prevents circumvention of the price cap through various brands owned by a single entity and strengthens consumer protection against a debt spiral. The proposal amends Section 116a(4) to include persons affiliated under the Business Corporations Act within the scope of the rule. The explanatory memorandum also states that data sharing within a group should be permitted on the basis of a legitimate interest under the GDPR.

Proposal 1454

145 - 1454 - Marian Jurečka

Scope: Part One; Sections 3–122; pages 1–6.

The amendment strengthens consumer protection for the smallest short-term loans of up to 20,000 CZK by establishing a new absolute cap: in total, the consumer may not pay more than twice the principal amount borrowed, including late payment fees. If the contract requires more, such a provision shall be disregarded. An exception is made for litigation costs awarded by a court or a bailiff. The aim is to prevent small loans from turning into long-term over-indebtedness due to the accumulation of costs and penalties.

Proposal 1455

145 - 1455 - Marian Jurečka

Scope: Part One; Sections 106–124a; pages 1–6.

The proposed amendment adds two obligations to the consumer credit amendment to protect borrowers. Before calling in the loan, assigning the claim for collection, or initiating enforcement proceedings, the creditor will be required to provide the consumer with a detailed statement of the debt, including a breakdown of the principal, interest, penalties, fees, and the total amount; this obligation shall also apply to the new creditor following the assignment of the debt. At the same time, the amendment specifies that contact information for debt counseling services and a recommendation to seek such assistance must be included in the contract in a manner that the consumer cannot overlook. The proposal thus enhances the transparency of debt collection and the practical availability of assistance for those facing repayment difficulties.

Proposal 1456

145 - 1456 - Marian Jurečka

Scope: Part One; Sections 91–106; pages 1–6.

The amendment strengthens consumer protection in consumer credit by increasing the transparency of advertising and contracts. Under the new provisions, advertisements for non-mortgage loans must include, in addition to a warning that the loan costs money, an equally prominent notice that failure to repay may result in debt enforcement. At the same time, the first page of the contract must prominently display a summary of two key pieces of information: how much the consumer is borrowing and how much they will pay in total. According to the explanatory memorandum, the proposal does not introduce new information, but merely increases its visibility at key points during the loan negotiation process.

Laws affected by this document

111/1998

Zákon o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)

277/2009

Zákon o pojišťovnictví

257/2016

Zákon o spotřebitelském úvěru

170/2018

Zákon o distribuci pojištění a zajištění

424/2023

Zákon o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb

84/2024

Zákon o trhu s nevýkonnými úvěry