Document 144 - Government Bill on the Entry and Residence of Foreigners – EU

[1/23] Tato úvodní část návrhu nového zákona o vstupu a pobytu cizinců vymezuje jeho účel, základní pojmy, osobní působnost a obecné podmínky pobytu cizinců v České republice. Zákon implementuje řadu směrnic a nařízení Evropské unie týkajících se víz, migrace, návratové politiky, mobility pracovníků, studentů či výzkumníků a stanoví pravidla pro vstup, pobyt, vycestování cizinců, vydávání dokladů, evidenční systémy a kompetence orgánů jako Policie ČR, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí a Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

Definují se základní kategorie osob: občané EU, občané třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti. Zákon také podrobně vymezuje rodinné příslušníky občanů České republiky a Evropské unie, včetně partnerů, závislých příbuzných a osob v dlouhodobém partnerském vztahu. Stanovují se typy pobytu (oprávněný, tolerovaný a neoprávněný) a základní oprávnění k pobytu, například bezvízový pobyt, krátkodobé a dlouhodobé vízum, dlouhodobý nebo trvalý pobyt, včetně zvláštních režimů pro držitele pobytu v jiném členském státě EU.

Zákon stanoví obecné podmínky pro získání pobytového oprávnění: cizinec musí prokázat účel pobytu, dostatečné finanční prostředky, zajištěné bydlení a zdravotní pojištění. Detailně se upravují požadavky na krátkodobé a dlouhodobé zdravotní pojištění (např. minimální limity plnění 60 000 EUR pro krátkodobé a 400 000 EUR pro dlouhodobé pojištění), vznik registru zdravotního pojištění cizinců spravovaného Českou kanceláří pojistitelů a povinnost cizinců uzavřít dlouhodobé pojištění do 90 dnů po vstupu do země.

Dále se upravují podmínky bezúhonnosti, zdravotní způsobilosti, prokazování identity a finanční situace cizince a stanovují pravidla pro posuzování přiměřenosti zásahů do rodinného a soukromého života při rozhodování o pobytu. Významnou novinkou je systém „garanta“ – osoby nebo instituce, která umožňuje cizinci plnit účel pobytu (např. zaměstnavatel nebo instituce) a nese určité povinnosti vůči státu; zákon upravuje jeho evidenci, kontrolu, zákaz výkonu této role či změnu garanta.

Část dokumentu dále stanoví pravidla vstupu na území schengenských států, možnosti odepření vstupu, postupy při hraniční kontrole, průvozu cizinců přes území a základní režim vycestování. Policie může odmítnout vstup například při ohrožení veřejného zdraví, bezpečnosti státu, při padělaných dokladech nebo při záznamu v Schengenském informačním systému. Zákon také upravuje prvotní prověřování migrantů podle nových evropských pravidel a stanoví základní režim krátkodobých víz, včetně zvláštního postavení rodinných příslušníků občanů EU.

[2/23] Tato část zákona upravuje práva a povinnosti evidovaného garanta pobytu občana třetí země a následně detailně vymezuje systém dlouhodobých víz v České republice. Evidovaný garant má právo být informován o průběhu řízení o pobytovém oprávnění cizince a je povinen neprodleně oznámit ministerstvu, pokud cizinec nezačne nebo ukončí plnění účelu pobytu. Zákon definuje dlouhodobé vízum jako oprávnění k pobytu na dobu delší než 90 dnů a kratší než 1 rok a vyjmenovává široké spektrum účelů, například podnikání, zaměstnání, studium, kulturní a sportovní činnost, rodinné soužití, dobrovolnictví nebo účast v programech EU. Stanovují se podmínky pro udělení víza, jako je bezúhonnost, zajištění ubytování, finančních prostředků a zdravotního pojištění, a zároveň jsou uvedeny rozsáhlé důvody pro jeho neudělení, zrušení či neprodloužení, například předložení nepravdivých údajů, ohrožení bezpečnosti státu nebo neplnění účelu pobytu. Zvláštní ustanovení řeší některé typy víz, například sezónní zaměstnání, mimořádná pracovní víza při nedostatku pracovních sil nebo víza pro stáž, zácvik či program Evropského sboru solidarity. Další část přechází k dlouhodobému pobytu (obvykle nad 1 rok), stanoví jeho typy, podmínky udělení a prodlužování, důvody zamítnutí či zrušení a obsahuje speciální režimy jako sloučení rodiny, zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu pro vysoce kvalifikované pracovníky. Současně se upravují pravidla pro změnu zaměstnavatele, kontrolu trhu práce úřadem práce a zvláštní typ dlouhodobého pobytu související s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině.

[3/23] Tato část zákona upravuje podmínky pro zrušení nebo neprodloužení modré karty, zejména při dlouhodobé nezaměstnanosti držitele, ztrátě odborné kvalifikace, dluzích zaměstnavatele nebo nesplnění oznamovacích povinností vůči ministerstvu. Současně stanoví pravidla pro kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance, která umožňuje občanům třetích zemí dočasně pracovat v české pobočce nebo spřízněné společnosti jako manažer, specialista nebo stážista; zákon detailně definuje tyto role, požadované dokumenty, maximální délku pobytu (3 roky pro manažery a specialisty, 1 rok pro stážisty) i důvody zamítnutí nebo zrušení karty. Následující ustanovení upravují dlouhodobé pobyty za účelem vědeckého výzkumu, studia nebo hledání zaměstnání po ukončení studia či výzkumu, včetně požadavků na smlouvu o hostování, potvrzení o studiu a maximální délky pobytu (obvykle do 3 let, u hledání práce maximálně 9 měsíců). Zákon také zavádí zvláštní dlouhodobý pobyt za účelem ochrany pro oběti obchodování s lidmi nebo osoby spolupracující s orgány činnými v trestním řízení; těmto osobám může být poskytováno ubytování, zdravotní péče a finanční příspěvek a mají právo pracovat obdobně jako osoby s trvalým pobytem. Další část stanoví pravidla pro podávání žádostí o prodloužení pobytu a zachování legality pobytu během probíhajícího řízení. Rozsáhlá část dokumentu se věnuje trvalému pobytu občanů třetích zemí, včetně podmínek pro získání statusu rezidenta EU po 5 letech pobytu, požadavků na příjem, bydlení a znalost českého jazyka, důvodů zamítnutí nebo zrušení pobytu a způsobu započítávání jednotlivých typů pobytů do požadované doby. Závěrem text upravuje také registraci, pobyt a trvalý pobyt občanů EU a jejich rodinných příslušníků, včetně podmínek registrace, důvodů odepření pobytu a pravidel pro vydávání pobytových karet rodinným příslušníkům.

[4/23] Tato část zákona upravuje podmínky zrušení, zachování a zániku pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Pobyt může být zrušen například při nesplnění podmínek pobytu, ukončení společného soužití s občanem EU, zneužití zákona (např. účelové manželství), předložení padělaných dokumentů, závažné trestné činnosti nebo při ohrožení veřejného pořádku či bezpečnosti státu, včetně evidence v Schengenském informačním systému. Zákon zároveň stanoví situace, kdy pobyt zrušen nebude, například při péči o dítě občana EU během jeho studia, po úmrtí občana EU, při rozvodu po určité době trvání manželství nebo v případech domácího násilí. Dále se upravují podmínky získání trvalého pobytu rodinného příslušníka občana EU (obvykle po 5 letech nepřetržitého pobytu nebo ve zvláštních případech dříve) a důvody pro zamítnutí nebo zrušení trvalého pobytu, například při ohrožení veřejného pořádku, podvodu nebo dlouhodobé nepřítomnosti na území. Zákon obsahuje také pravidla pro zvláštní situace, jako je vystoupení státu z EU (včetně postavení občanů Spojeného království po Brexitu), vycestování občanů EU a jejich rodinných příslušníků, vydávání výjezdních příkazů a správní vyhoštění. Další části upravují pobyt rodinných příslušníků občanů České republiky, pravidla pobytu dětí narozených na území, institut strpění pobytu pro občany třetích zemí, zvláštní postavení nezletilých svěřených do péče a systém průkazů, biometrických dokladů a cestovních dokumentů používaných k prokazování oprávnění k pobytu.

[5/23] Tato část zákona upravuje vydávání cestovních dokladů cizincům, jejich ztrátu a postupy při návratu z území České republiky. Stanoví podmínky, kdy může zastupitelský úřad vydat cestovní průkaz totožnosti občanovi třetí země, například rodinným příslušníkům osob s azylem nebo doplňkovou ochranou, nebo ve výjimečných případech v zájmu České republiky. Zákon dále upravuje povinnosti cizinců při ztrátě nebo poškození dokladů, možnost vydání evropského cestovního dokladu pro návrat a pravidla pro náhradní doklady umožňující návrat do ČR. Významná část se věnuje integraci cizinců, zejména požadavku na znalost českého jazyka pro pobytová oprávnění, organizaci jazykových zkoušek, jejich kontrole a informačnímu systému evidujícímu výsledky těchto zkoušek. Součástí integrace jsou také centra na podporu integrace cizinců, adaptačně‑integrační kurzy a povinnost některých cizinců absolvovat tyto kurzy do jednoho roku od získání pobytu, přičemž zákon stanoví i poplatky a výjimky. Další rozsáhlá část upravuje rozhodnutí o návratu, výjezdní příkaz, správní vyhoštění, důvody zákazu vstupu a posuzování překážek vycestování včetně ochrany před navrácením do zemí, kde hrozí vážná újma. Zákon také stanoví pravidla zajištění cizinců za účelem vycestování, maximální délku zajištění, zvláštní opatření místo detence, ochranu nezletilých bez doprovodu a fungování zařízení pro zajištění cizinců včetně jejich práv, povinností a podmínek ubytování.

[6/23] Tato část zákona upravuje podrobné podmínky zacházení se zajištěnými cizinci v zařízeních pro zajištění cizinců, jejich práva a povinnosti a organizaci života v těchto zařízeních. Stanoví zejména povinnost dodržovat vnitřní řád zařízení, hygienu, pokyny policie a omezení pohybu; zároveň upravuje poskytování stravy, návštěv, přijímání balíčků, nakládání s penězi, možnost telefonování a vzdělávací aktivity pro nezletilé. Zákon rovněž vymezuje režim přísného zajištění, včetně důvodů pro jeho uložení, maximální délky umístění (obvykle až 14 dní s možností prodloužení až na 20 dní) a možnosti podání stížnosti proti tomuto opatření. Další ustanovení řeší financování pobytu cizince v zařízení, nakládání s jeho peněžními prostředky, postup při propuštění a evidenci osobních údajů v informačním systému zařízení. Samostatná část se věnuje označení cizince jako „nežádoucí osoby“, jeho zařazení do evidence a případnému zápisu do Schengenského informačního systému, včetně pravidel pro přezkum a vyřazení z evidence. Text také upravuje zdravotní péči poskytovanou zajištěným cizincům, její financování státem, a podrobná procesní pravidla správních řízení podle tohoto zákona, včetně doručování, tlumočení, výslechů a zavedení elektronického systému „cizineckého účtu“ pro komunikaci cizinců, jejich zástupců a orgánů veřejné správy.

[7/23] Tato část zákona podrobně upravuje procesy týkající se cestovních povolení a krátkodobých víz pro občany třetích zemí, včetně možnosti požádat o nové posouzení zamítnutí žádosti, prohlášení povolení za neplatné nebo jeho zrušení. Žádost o nové posouzení musí být podána zpravidla do 15 dnů, obsahovat identifikační údaje žadatele a zdůvodnění rozporu s právními předpisy; pokud nesplňuje zákonné náležitosti nebo je podána nesprávným způsobem, považuje se za nepodanou. Ministerstvo nebo Ředitelství služby cizinecké policie mohou původní rozhodnutí změnit, zrušit nebo nařídit vydání cestovního povolení, přičemž ministerstvo může vyžadovat doplňující informace, stanovisko policie či pohovor na zastupitelském úřadě. Dále jsou stanoveny postupy při udělování, prodloužení nebo rušení krátkodobých víz, včetně bezpečnostního posouzení žadatele policií a pravidel pro prodloužení pobytu či pro víza rodinných příslušníků občanů EU a ČR. Významná část textu zavádí rozsáhlou digitalizaci pobytových řízení – většina žádostí o víza a pobytová oprávnění musí být podávána elektronicky prostřednictvím cizineckého účtu a standardizovaných formulářů v Integrovaném cizineckém agendovém systému, jinak se na ně hledí jako na nepodané. Upravují se také pravidla pro osobní podání žádosti, rezervaci termínů na zastupitelských úřadech, nepřijatelnost žádostí, zastavení řízení, lhůty pro rozhodování, odvolání a soudní přezkum, stejně jako postupy při správním vyhoštění a řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti.

[8/23] Tato část zákona upravuje povinnosti spojené s hlášením místa pobytu cizinců na území České republiky a pravidla pro poskytování ubytování cizincům. Definuje pojmy jako ubytovatel, ubytování a bydlení a stanoví, že ubytovatel musí do 3 pracovních dnů oznámit policii ubytování cizince, vést domovní knihu, vydávat potvrzení o ubytování a umožnit policii kontrolu. Zákon také stanoví minimální standardy ubytování podle počtu osob a podlahové plochy a povinnost cizince předložit cestovní doklad a vyplnit přihlašovací formulář s identifikačními údaji o pobytu. Občané třetích zemí musí po vstupu na území osobně ohlásit místo pobytu policii do 3 pracovních dnů, zatímco občané EU do 30 dnů při pobytu delším než 30 dnů; zákon zároveň upravuje výjimky z této povinnosti a pravidla pro oznamování změny pobytu. Ministerstvo může zrušit údaj o hlášeném pobytu například při nepravdivých údajích nebo zániku práva užívat danou nemovitost, přičemž po zrušení může být jako adresa vedeno sídlo správního orgánu. Další ustanovení stanovují obecné povinnosti cizinců, například mít platný cestovní doklad a povolení k pobytu, poskytovat pravdivé údaje, založit cizinecký účet, podrobit se biometrickému snímání nebo prokázat při kontrole oprávnění k práci či pobytu.

Zákon dále ukládá povinnosti dalším subjektům – zaměstnavatelům, školám, výzkumným organizacím, dopravcům či poskytovatelům zdravotních služeb – které musí oznamovat určité skutečnosti týkající se pobytu, práce nebo studia cizinců. Upravuje také přestupky cizinců i dalších osob, například za neohlášení pobytu, neoprávněný pobyt nebo porušení povinností ubytovatele, s pokutami až do 20 000 Kč pro cizince a až do 500 000 Kč pro dopravce. Součástí je i mechanismus alternativního řešení některých porušení povinností, kdy ministerstvo může prostřednictvím cizineckého účtu vyzvat cizince k zaplacení určené částky místo standardního přestupkového řízení. Následující část zavádí Integrovaný cizinecký agendový systém jako informační systém veřejné správy pro evidenci žádostí, rozhodnutí a údajů o cizincích, včetně biometrických údajů a údajů o pobytu, přestupcích či rodinných vazbách. Zákon rovněž stanoví pravidla sdílení dat mezi policií, ministerstvy a dalšími orgány, dlouhodobé uchovávání osobních údajů a působnost orgánů, zejména cizinecké policie a ministerstva vnitra, při kontrole pobytu, vyhoštění a správních řízeních týkajících se cizinců.

[9/23] Tato část zákona upravuje pravomoci Ministerstva zahraničních věcí a dalších orgánů při řízení o vízech a pobytových oprávněních cizinců, včetně možnosti pořizovat biometrické údaje a pracovat s Integrovaným cizineckým agendovým systémem. Ministerstvo může také využívat externí poskytovatele služeb pro administrativní úkony související s podáváním žádostí o pobyt, zpracováním osobních údajů, výběrem poplatků nebo ověřováním dokladů, přičemž řízení o žádosti je zahájeno sedmý den po předložení žádosti tomuto poskytovateli. Zákon zároveň upravuje postavení a fungování Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jako odvolacího správního orgánu, včetně požadavků na její členy, jejich bezúhonnost, spolehlivost a způsob rozhodování v senátech.

Významnou část tvoří přechodná ustanovení, která řeší přechod ze starého zákona o pobytu cizinců na nový právní režim. Dosavadní víza, dlouhodobé a trvalé pobyty, zaměstnanecké karty či jiné doklady vydané podle zákona č. 326/1999 Sb. zůstávají po určitou dobu platné a považují se za odpovídající oprávnění podle nové právní úpravy. Zákon rovněž stanoví pravidla pro pokračování již zahájených řízení, převod některých typů pobytů (např. strpění pobytu nebo status dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU) a řeší situace jako narození dítěte na území před účinností zákona nebo probíhající řízení o vyhoštění.

Další ustanovení zavádějí postupný přechod na digitalizovanou správu migrace prostřednictvím cizineckého účtu a nového informačního systému ICAS. Cizinci budou povinni tento účet postupně aktivovat a využívat jej pro komunikaci se správními orgány a pro podávání žádostí, přičemž stát může účet po uplynutí stanovených lhůt založit i bez aktivace ze strany cizince. Zákon také řeší evidenci nežádoucích osob, zachování účinků rozhodnutí o vyhoštění a stanoví opatření pro přechod na nový informační systém, včetně dočasného omezení některých úkonů během jeho spuštění.

Závěrečná ustanovení ruší dosavadní zákon o pobytu cizinců z roku 1999 a desítky souvisejících novel, nařízení vlády a vyhlášek. Nový zákon má nabýt účinnosti 1. ledna 2029 (s některými výjimkami) a představuje rekodifikaci cizineckého práva zaměřenou především na digitalizaci pobytových řízení, lepší evidenci cizinců a efektivnější správu migrace.

[10/23] Tato část dokumentu popisuje hlavní cíle nové právní úpravy v oblasti pobytu cizinců v České republice. Zavádí se povinná registrace občanů EU pobývajících v ČR déle než 90 dnů, kterou bude provádět Ministerstvo vnitra; účinnost této povinnosti má nastat od roku 2030 s dvouletým přechodným obdobím pro již pobývající osoby. Součástí reformy je také koncept „garanta“ (např. zaměstnavatel, škola nebo sportovní klub), který potvrzuje účel pobytu občana třetí země, získá přístup k informacím o průběhu řízení prostřednictvím integrovaného cizineckého systému a ponese sjednocené oznamovací povinnosti i odpovědnost například za náklady vyhoštění. Návrh výrazně podporuje digitalizaci pobytové agendy prostřednictvím Integrovaného cizineckého agendového systému a elektronického cizineckého účtu, který umožní online komunikaci, podávání žádostí i sdílení dokumentů mezi úřady a zapojenými subjekty. Dokument zároveň analyzuje nedostatky současného zákona o pobytu cizinců, zejména jeho nepřehlednost, časté novelizace a prolínání úprav pro občany EU a občany třetích zemí, a navrhuje jejich systematické odstranění. Dále se hodnotí soulad návrhu s ústavním pořádkem, právem EU a mezinárodními smlouvami, přičemž se potvrzuje, že cizinci nemají ústavně zaručené právo na pobyt v ČR, ale musí být respektována jejich základní práva při vyhoštění, detenci či určování věku nezletilých. Zákon má také ekonomické dopady – zejména náklady na digitalizaci systému ICAS (cca 340 mil. Kč, převážně z fondů EU), očekávané příjmy ze správních poplatků a potřebu personálního posílení ministerstva při registraci až 200 tisíc občanů EU.

[11/23] Tato část návrhu nového zákona o pobytu cizinců vysvětluje strukturu zákona, jeho základní pojmy a hlavní instituty upravující vstup, pobyt a postavení cizinců na území České republiky. Nová právní úprava klade důraz na jednotnou terminologii, jasnou kategorizaci cizinců a systematické vymezení pobytových oprávnění, přičemž hlavní oblasti regulace zahrnují vstup a pobyt cizinců, jejich vycestování, vydávání dokladů, informační systémy a působnost státních orgánů včetně nově zdůrazněné role Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Zákon nově podrobně rozlišuje kategorie cizinců, zejména občany EU, občany třetích zemí, rodinné příslušníky občanů EU a osob bez státní příslušnosti, a zároveň mění přístup k rodinným příslušníkům občanů ČR – tzv. statičtí rodinní příslušníci již nebudou posuzováni podle evropské směrnice o volném pohybu, ale podle vnitrostátní úpravy. Významnou novinkou je přesná definice pojmu „pobyt cizince“ jako přítomnosti na území ČR a systematické rozlišení mezi oprávněným pobytem, tolerovaným pobytem a neoprávněným pobytem, přičemž zákon zároveň zavádí členění pobytových oprávnění na druhy (např. krátkodobé vízum, dlouhodobé vízum, dlouhodobý pobyt, trvalý pobyt) a jejich typy podle účelu pobytu. Návrh také stanoví obecné podmínky pro získání pobytového oprávnění, mezi které patří prokázání účelu pobytu, finanční soběstačnost, zajištění bydlení, úhrada zdravotních služeb, trestní bezúhonnost a případně zdravotní způsobilost, přičemž finanční zajištění může být prokazováno buď dostatečnými prostředky, nebo úhrnným měsíčním příjmem domácnosti. Dále je upraven systém zdravotního pojištění cizinců (krátkodobé a dlouhodobé pojištění s minimálním limitem plnění), pravidla tolerovaného pobytu například při omezení možnosti vycestovat nebo po narození dítěte na území ČR, a také zásady posuzování přiměřenosti rozhodnutí státu, zejména ve vztahu k rodinnému a soukromému životu cizince podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

[12/23] Tato část dokumentu se zabývá právním rámcem rozhodování o pobytu cizinců s důrazem na ochranu rodinného a soukromého života podle Evropské úmluvy o lidských právech a práva EU. Zdůrazňuje se, že článek 8 EÚLP nezakládá automatické právo cizince na vstup či pobyt, ale slouží jako nástroj pro posouzení proporcionality zásahů státu; stát má v migračních otázkách široký prostor uvážení. Cizinec je zároveň povinen aktivně spolupracovat s úřady a předkládat informace a důkazy o svých rodinných vazbách, integraci a dalších relevantních skutečnostech, aby orgány mohly individuálně posoudit dopady rozhodnutí.

Text dále upravuje základní instituty správního řízení o pobytu cizinců, jako je prokazování totožnosti, předkládání fotografií, bezdlužnost, definice nezaopatřeného dítěte, partnerství a partnerského vztahu či nové vymezení studia jako pobytového účelu. Zákon rozšiřuje institut vládou schválených programů ekonomické migrace a zavádí program na podporu demokracie, který umožňuje poskytnout pobytové možnosti například novinářům či obhájcům lidských práv z represivních režimů, přičemž mohou být zmírněny některé administrativní požadavky.

Další část upravuje podmínky vstupu, odepření vstupu a zpětného přemístění cizinců podle schengenských pravidel, včetně zvláštních postupů pro občany EU a jejich rodinné příslušníky. Zavádí se také bezpečnostní a zdravotní screening osob při vstupu nebo při zjištění nelegálního pobytu, včetně využívání databází EU (např. Eurodac) a biometrických údajů.

Dokument dále detailně popisuje systém krátkodobých víz a zavádí rozšířený systém kvót pro žádosti o víza a pobytová oprávnění, které vláda stanovuje podle potřeb trhu práce a migrační politiky. Kvóty mají umožnit prioritizaci vysoce kvalifikované migrace a řízení počtu žádostí na zastupitelských úřadech, přičemž systém bude technicky kontrolován prostřednictvím integrovaného cizineckého agendového systému (ICAS).

Významnou novinkou je institut „garanta“, tedy osoby či instituce, která umožňuje cizinci plnit účel pobytu (např. zaměstnavatel, škola či výzkumná organizace). Garant může být evidovaný v systému ICAS a má právo na informace o řízení, zároveň však nese oznamovací povinnosti a může mu být dočasně zakázáno tuto roli vykonávat. Zákon stanoví pravidla pro vznik, změnu i ukončení role garanta a povinnost cizince mít garanta po dobu plnění účelu pobytu.

Závěrečná část se věnuje systému dlouhodobých víz, jejich typům, podmínkám udělení a důvodům neudělení či zrušení. Nová úprava systematicky vymezuje různé účely pobytu (např. podnikání, kultura, sport, vzdělávání, vyslání pracovníků, dobrovolnictví či pracovní dovolená) a zavádí nové kategorie vzdělávacích pobytů a dalších specializovaných víz, přičemž některé typy vycházejí z práva EU a poskytují žadatelům nárok na jejich udělení při splnění zákonných podmínek.

[13/23] Tato část návrhu zákona upravuje různé typy dlouhodobých víz a dlouhodobých pobytů pro občany třetích zemí a zároveň systematicky reorganizuje dosavadní právní úpravu. Zavádí nebo zpřehledňuje pravidla pro dlouhodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání, které může být nově uděleno až na 9 měsíců (dříve maximálně 6 měsíců), přičemž zaměstnavatel musí být evidovaným garantem a zaměstnání musí odpovídat sezónním odvětvím stanoveným vyhláškou. Současně se zachovává institut mimořádného pracovního víza, který vláda může aktivovat při nedostatku pracovní síly a který umožňuje dočasnou pracovní migraci maximálně na jeden rok bez možnosti prodloužení. Zákon také zavádí dlouhodobé vízum za účelem dokončení řízení, které umožní cizincům přicestovat do ČR, aby dokončili řízení o pobytovém oprávnění zahájené v zahraničí.

Další část systematicky upravuje různé typy dlouhodobých pobytů, včetně zaměstnanecké karty, modré karty, pobytu za účelem studia, vědeckého výzkumu, sloučení rodiny, hledání zaměstnání nebo podnikání a ochrany obětí obchodování s lidmi. Nově se mění některé podmínky, například možnost požádat o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání již po 3 letech pobytu místo dosavadních 5 let, a umožňuje se podat žádost o dlouhodobý pobyt na území i s jiným účelem než měl původní typ víza. Zákon rovněž upravuje pravidla pro zaměstnanecké karty, včetně změny zaměstnavatele, prodloužení pobytu až na 3 roky v rámci vládních programů a zavedení fikce schválení změny zaměstnavatele, pokud ministerstvo nerozhodne do 30 dnů.

Součástí úpravy je i zavedení nového typu dlouhodobého pobytu pro vyslání pracovníků v rámci nadnárodního poskytování služeb, který umožní dokončit pracovní vyslání přesahující 90 dnů bez nutnosti opustit území. Zákon také začleňuje zvláštní dlouhodobý pobyt pro osoby s dočasnou ochranou podle tzv. lexu Ukrajina a upravuje podmínky přechodu na tento pobyt. V oblasti trvalého pobytu dochází ke sjednocení systému tak, že základním typem bude trvalý pobyt rezidenta Evropské unie po 5 letech nepřetržitého pobytu, zatímco národní trvalý pobyt bude udělován jen ve zvláštních případech. Nově se také upravují pravidla započítávání různých typů pobytu do doby potřebné pro získání trvalého pobytu.

Závěrečná část se věnuje pobytu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků. Zavádí se nová povinnost registrace občanů EU při pobytu delším než 90 dnů, přičemž tato povinnost má být účinná až od roku 2030 a stávající obyvatelé se budou muset dodatečně registrovat během přechodného období. Cílem je zlepšit evidenci obyvatel, plánování veřejných služeb a financování obcí, protože současný systém nezachycuje velké množství občanů EU dlouhodobě pobývajících v ČR. Zákon rovněž zpřesňuje podmínky odepření pobytu, udělení trvalého pobytu občanům EU a pravidla pro pobyt jejich rodinných příslušníků v souladu s právem Evropské unie.

[14/23] Tato část návrhu zákona podrobně upravuje pobytová práva rodinných příslušníků občanů EU, včetně podmínek pro udělení pobytu, důvodů pro zamítnutí žádosti, zrušení pobytu a jeho zániku. Při rozhodování o neudělení nebo zrušení pobytu musí být v některých případech posuzována přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech, přičemž jsou zohledňována kritéria vycházející z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Zákon dále upravuje případy, kdy pobyt rodinného příslušníka občana EU nezaniká ani po ukončení rodinného soužití (např. rozvod, úmrtí nebo domácí násilí), a stanoví možnost zachování oprávněnosti pobytu během řízení o nové žádosti. Rodinní příslušníci mohou získat trvalý pobyt již po dvou letech nepřetržitého pobytu, přičemž do této doby se započítává i pobyt azylanta, držitele doplňkové ochrany nebo za určitých podmínek dočasné ochrany. Zvláštní úprava řeší situace spojené s vystoupením členského státu z EU (např. Brexit) a zajišťuje přechodné tří měsíční období legálního pobytu pro dotčené osoby. Návrh také zavádí nový typ pobytu pro rodinné příslušníky občanů České republiky, kteří nevykonali právo volného pohybu, přičemž tento pobyt je udělován na 5 let s možností prodloužení a trvalý pobyt lze získat po dvou letech. Významná část se věnuje dětem narozeným cizincům na území ČR – nově se sjednocuje jejich počáteční pobytový status, zpravidla ve formě tolerovaného pobytu na 60 dní, během nichž mohou rodiče požádat o vhodný typ pobytu podle svého statusu. Další části zákona upravují prokazování pobytových oprávnění a vydávání průkazů, integraci cizinců (včetně jazykové zkoušky pro trvalý pobyt a adaptačně-integračních kurzů) a nově zavádějí veřejnoprávní poplatky za účast na integračních kurzech namísto dosavadních úhrad.

[15/23] Tato část zákona upravuje komplexní pravidla návratu a vyhoštění cizinců z území České republiky a stanovuje procesní postupy při ukládání povinnosti vycestovat, správním vyhoštění a zajištění cizinců. Zavádí mechanismus výjezdního příkazu, který umožňuje cizinci setrvat na území maximálně 30 dní s možností prodloužení až na 180 dní ze závažných důvodů, přičemž současně stanoví povinnost území ve stanovené době opustit. Rozhodnutí o povinnosti opustit území se používá zejména v případech, kdy nejsou splněny podmínky pro správní vyhoštění, přičemž správní orgány musí vždy posoudit dopad rozhodnutí na soukromý a rodinný život cizince a případně zvolit mírnější řešení, například prodloužení lhůty k vycestování nebo povolení strpění pobytu.

Zákon také detailně upravuje správní vyhoštění občanů třetích zemí, včetně důvodů pro jeho uložení, délky zákazu vstupu do států EU a povinnosti zařazení do Schengenského informačního systému. Specifikovány jsou situace, kdy vyhoštění nelze uložit, například pokud cizinec žádá o mezinárodní ochranu a přichází přímo ze země, kde mu hrozí pronásledování. Policie má povinnost vyslechnout cizince a posoudit existenci překážek vycestování, zejména riziko porušení základních práv podle Evropské úmluvy o lidských právech. Pokud vycestování není možné, je cizinci vydáno osvědčení o strpění pobytu na území.

Další část upravuje zajištění cizinců za účelem vycestování, včetně alternativ k detenci, jako je povinnost hlásit se policii nebo zdržovat se na určené adrese. Maximální doba zajištění činí zpravidla 180 dní, v některých případech až 365 nebo 545 dní, přičemž u rodin s dětmi nebo nezletilých je kratší. Zavádí se také nový důvod krátkodobého zajištění až na 7 dní za účelem provedení bezpečnostního prověřování podle evropských předpisů. Zákon podrobně upravuje fungování zařízení pro zajištění cizinců, jejich režimy (mírný, základní a přísný), práva zajištěných osob, podmínky ubytování, zdravotní péči, vzdělávání dětí, návštěvy, komunikaci a pravidla pro používání kamerových systémů.

Součástí úpravy jsou také pravidla evidence nežádoucích osob, kdy může být cizinec zařazen do této evidence například na základě rozhodnutí o vyhoštění, požadavku bezpečnostních služeb nebo neuhrazení nákladů spojených s vycestováním. Pokud je cizinec zařazen na národní nebo unijní sankční seznam, automaticky zanikají všechna jeho pobytová oprávnění. Zákon rovněž stanoví úhradu nákladů spojených s vycestováním, možnost státní podpory dobrovolného návratu a pravidla úhrady zdravotních služeb poskytovaných cizincům během zajištění nebo při omezení osobní svobody.

Poslední část zavádí zvláštní procesní pravidla pro řízení ve věcech pobytu cizinců, která se v některých bodech odchylují od správního řádu. Stanovuje například procesní způsobilost cizince již od 15 let, umožňuje správním orgánům jednat s cizinci v jiném než českém jazyce, upravuje využití tlumočníků nebo technologií pro strojové tlumočení a zavádí nové digitální nástroje. Klíčovou novinkou je Integrovaný cizinecký agendový systém a tzv. cizinecký účet, který umožňuje elektronické podávání žádostí, komunikaci se správními orgány a doručování dokumentů, čímž má dojít k výrazné digitalizaci a zrychlení migračního řízení.

[16/23] Tato část návrhu zákona zavádí nový digitální nástroj pro správu agendy cizinců – Integrovaný cizinecký agendový systém (ICAS) a jeho hlavní komunikační prostředek, tzv. cizinecký účet. Prostřednictvím tohoto účtu budou cizinci, jejich zástupci, garanti či poskytovatelé bydlení elektronicky komunikovat s Ministerstvem vnitra, zastupitelskými úřady a dalšími orgány ve věcech pobytových řízení, přičemž doručování dokumentů probíhá přímo do účtu s fikcí doručení po 10 dnech od dodání zprávy. Každá osoba může mít pouze jeden cizinecký účet, ale může prostřednictvím něj jednat v různých rolích (např. cizinec, zákonný zástupce, zmocněnec, advokát, garant či poskytovatel bydlení), přičemž při každém úkonu musí být zvolena odpovídající role. Zřízení účtu probíhá elektronicky, zpravidla prostřednictvím prostředků elektronické identifikace (např. bankovní identita), přičemž systém umožňuje založení účtu i cizincům mimo území ČR, kteří takovou identifikaci nemají, a může vyžadovat správní poplatek a údaj o platební kartě. ICAS zároveň poskytne nástroje pro elektronický podpis a umožní elektronické vedení spisů, nahlížení do nich a provádění většiny procesních úkonů v pobytových řízeních, přičemž některá podání mimo vymezený rozsah nebo provedená v nesprávné roli se považují za neúčinná. Zákon také upravuje zrušení či znepřístupnění cizineckého účtu, možnosti jeho omezení při zneužití nebo technických problémech a stanoví vazby mezi cizinci, jejich zástupci, garanty a poskytovateli bydlení. Další ustanovení detailně upravují procesní pravidla pobytových řízení, například elektronické nahlížení do spisu, omezení změny obsahu žádostí, pravidla výslechu účastníků a svědků (včetně videokonferenčních výslechů), zacházení s utajovanými informacemi a podmínky přerušení řízení například při bezpečnostních prověrkách nebo trestním stíhání žadatele. Součástí textu jsou také procesní úpravy týkající se odepření nebo neumožnění vstupu na území, řízení o krátkodobých vízech a cestovních povoleních, přičemž pro většinu pobytových řízení se nově stanoví povinnost komunikovat se správním orgánem elektronicky prostřednictvím cizineckého účtu.

[17/23] Tato část návrhu zákona zásadně zavádí digitalizaci řízení ve věcech pobytových oprávnění cizinců prostřednictvím tzv. cizineckého účtu v Integrovaném cizineckém agendovém systému (ICAS). Podání žádostí o pobytová oprávnění bude ve většině případů povinně prováděno elektronicky prostřednictvím tohoto účtu a na předepsaných elektronických formulářích; podání jiným způsobem se považuje za neúčinné a správní orgány k němu nepřihlížejí. Systém zároveň technicky zamezí odeslání žádosti, pokud nejsou vyplněny všechny povinné údaje, připojeny požadované dokumenty nebo uhrazen správní poplatek, který bude možné platit pouze platební kartou. Návrh také zavádí elektronickou „úschovnu“ žádostí, do níž musí cizinec předem uložit elektronicky vyplněnou žádost v případech, kdy zákon vyžaduje její následné osobní podání; řízení se zahajuje až osobním podáním a žádosti se v úschovně uchovávají maximálně 180 dní. Zákon podrobně upravuje důvody nepřijatelnosti žádosti, zastavení řízení a procesní postupy při podávání, včetně nových důvodů například při neoprávněném pobytu cizince na území nebo při podání žádosti prostřednictvím cizineckého účtu bez oprávnění. Dále stanoví pravidla pro dokazování, předkládání dokladů (včetně možnosti vyžádání originálů), lhůty pro rozhodování a možnost zrychleného řízení za desetkrát vyšší správní poplatek v rámci vládních programů. Část také upravuje soudní přezkum rozhodnutí ve věcech pobytu, řízení o správním vyhoštění a o určení osoby bez státní příslušnosti, kde je důraz kladen na aktivní spolupráci žadatele při dokazování absence státního občanství. Závěrečná část zavádí rozsáhlý systém povinností cizinců, ubytovatelů, zaměstnavatelů a dopravců, upravuje hlášení pobytu a stanoví přestupky s vyššími pokutami (nově až 10 000 nebo 20 000 Kč pro cizince), přičemž nově vzniká i elektronická alternativa řešení některých méně závažných porušení povinností – zaplacením pevně stanovené částky prostřednictvím cizineckého účtu bez zahájení přestupkového řízení.

[18/23] Tato část dokumentu upravuje mechanismus ukládání tzv. určené částky za porušení povinností cizinců, která je stanovena pevně zákonem bez správního uvážení. Ve většině případů činí 20 % maximální pokuty za přestupek (obvykle 2 000 Kč), aby byla nižší než náklady správního řízení; výjimky se týkají zejména povinnosti uzavřít zdravotní pojištění nebo absolvovat adaptačně‑integrační kurz, kde je částka vyšší a u nepojištění se počítá za každý měsíc. Po zaplacení částky je věc odložena, ale u některých povinností (např. oznámení nového cestovního dokladu, vyzvednutí biometrického průkazu či absolvování integračního kurzu) musí cizinec povinnost splnit i dodatečně, jinak může následovat další výzva nebo přestupkové řízení. Výzvy mohou být generovány i bez přímého zapojení úřední osoby prostřednictvím informačního systému ICAS, který sleduje lhůty a automaticky vytváří výzvy i platební údaje.

Další část zavádí nový Integrovaný cizinecký agendový systém (ICAS), který má digitalizovat agendu pobytu cizinců a umožnit elektronickou komunikaci mezi cizinci, jejich zástupci, garanty a státní správou. Součástí systému je cizinecký účet sloužící jako úložiště dokumentů, platforma pro podání i doručování rozhodnutí; systém má také vlastní elektronickou identitu (CELI) určenou pouze pro tento systém. ICAS bude propojen s elektronickou spisovou službou Ministerstva vnitra a přístup do něj budou mít i policie, soudy a Ministerstvo zahraničních věcí. Nová úprava zároveň mění evidenci údajů o cizincích – například se od roku 2029 již nebude plošně přidělovat rodné číslo cizincům, přičemž dříve přidělená zůstávají platná.

Dokument dále upravuje správu a sdílení údajů mezi státními orgány, pravidla jejich předávání do zahraničí a ochranu dat, včetně zákazu předávání údajů o žadatelích o mezinárodní ochranu. Stanoví také pravomoci policie při pobytových kontrolách, místní příslušnost orgánů a spolupráci s veřejným ochráncem práv. Součástí jsou pravidla uchovávání údajů (např. prodloužení archivace některých dat na 75 let) a změny ve správě osobních údajů ve vízových informačních systémech.

V přechodných ustanoveních se řeší přechod na nový zákon od roku 2029: probíhající řízení se dokončí podle dosavadní právní úpravy a většina stávajících pobytových oprávnění zůstane zachována. Zavádí se také systém předzaložených cizineckých účtů, které budou muset cizinci postupně aktivovat (obvykle do 6 měsíců, u občanů EU do 2 let a u držitelů trvalého pobytu do 3 let), jinak jim budou účty založeny automaticky. Přechod na nový informační systém může krátkodobě omezit některé správní úkony na přelomu let 2028–2029, přičemž toto období se nebude započítávat do běhu lhůt.

[19/23] Tato část zákona podrobně upravuje pravidla vstupu, pobytu a vízových oprávnění pro občany třetích zemí a rodinné příslušníky občanů Evropské unie v České republice v návaznosti na evropské směrnice a nařízení. Stanovuje definice vzdálených rodinných příslušníků občanů EU, včetně osob závislých na výživě, členů domácnosti, osob se závažným zdravotním stavem vyžadujícím péči nebo partnerů v trvalém vztahu. Upravuje vízovou povinnost a výjimky z ní, včetně možnosti vlády stanovit okruh států podléhajících vízové povinnosti, a stanoví pravidla pobytu bez víza například pro výzkumníky, studenty, držitele modré karty či osoby v rámci mobility mezi členskými státy EU. Zákon také upravuje podmínky krátkodobých a dlouhodobých víz, včetně víz za účelem sezónního zaměstnání, stáží, studia nebo účasti v Evropském sboru solidarity, a stanovuje požadavky na doklady, finanční prostředky, ubytování či zdravotní pojištění. Dále definuje postupy policie při hraniční kontrole, vydávání víz na hranici, průvozu cizinců přes území státu a při zpětném přemístění osob zadržených v pohraničních oblastech podle schengenských pravidel. Významná část se věnuje prvotnímu prověřování občanů třetích zemí, zejména těch, kteří nesplňují podmínky vstupu nebo žádají o mezinárodní ochranu, včetně zdravotních kontrol, posouzení zranitelnosti a bezpečnostního prověřování. Zákon rovněž stanovuje princip přiměřenosti při rozhodování o udělení, neudělení, zrušení nebo neprodloužení pobytových oprávnění a vyžaduje zohlednění rodinného a soukromého života cizince. Upravuje také pravidla pro sloučení rodiny, včetně definice osob oprávněných ke sloučení rodiny a podmínek, za nichž mohou rodinní příslušníci získat samostatné povolení k pobytu.

[20/23] Tato část dokumentu upravuje pravidla pro vstup a pobyt rodinných příslušníků občanů třetích zemí v rámci sloučení rodiny a stanovuje podmínky, za nichž mohou členské státy EU povolit pobyt partnerům, dětem nebo závislým rodičům. Zvláštní ustanovení řeší minimální věk pro manželství při sloučení rodiny (až 21 let) a možnost omezit sloučení v případě polygamních manželství. Dále se upravuje udělování dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny, včetně minimální doby pobytu hlavního nositele oprávnění a délky vydaného povolení, přičemž zvláštní ochrana je poskytována obětem domácího násilí, kterým pobyt nemusí být zrušen. Dokument také podrobně upravuje pracovní pobyty občanů třetích zemí, zejména zaměstnanecké karty, jednotné pracovní a pobytové povolení a pravidla pro změnu zaměstnavatele či období nezaměstnanosti. Významná část se věnuje modré kartě EU pro vysoce kvalifikované pracovníky, včetně požadavků na kvalifikaci, minimální mzdu, mobilitu mezi členskými státy, možnost změny zaměstnavatele a důvody pro zrušení nebo neprodloužení karty. Další kapitoly upravují pobyt při vnitropodnikovém převedení zaměstnanců (manažeři, specialisté, stážisté), pobyty za účelem vědeckého výzkumu, studia a následného hledání zaměstnání nebo podnikání po dokončení studia či výzkumu. Text rovněž zavádí zvláštní typ pobytu pro oběti obchodování s lidmi nebo osoby spolupracující s orgány činnými v trestním řízení, včetně ochranné lhůty pro rozhodnutí o spolupráci, sociální podpory, zdravotního pojištění a možnosti získat přístup na pracovní trh. Závěr části upravuje podmínky získání trvalého pobytu rezidenta EU po pěti letech nepřetržitého pobytu, způsob započítávání jednotlivých druhů pobytů a pravidla pro mobilitu držitelů modré karty a dalších pobytových oprávnění mezi členskými státy.

[21/23] Tato část zákona upravuje podmínky pro získání, zamítnutí, zrušení a opětovné udělení trvalého pobytu pro občany třetích zemí, včetně držitelů modré karty EU a jejich rodinných příslušníků. Stanovuje pravidla započítávání doby pobytu v různých členských státech EU, přičemž doba nepřítomnosti kratší než 12 měsíců nepřerušuje nepřetržitost pobytu, pokud celkově nepřesáhne 18 měsíců. Trvalý pobyt se neudělí například při předložení padělaných dokladů, obcházení zákona (např. účelové manželství), evidenci v Schengenském informačním systému, nesplnění účelu pobytu nebo při ohrožení veřejného pořádku či bezpečnosti. Ministerstvo může ve výjimečných případech některé důvody pominout, zejména z humanitárních důvodů nebo v zájmu České republiky, přičemž probíhá konzultace s členskými státy, které osobu evidují v Schengenském systému. Zákon dále upravuje důvody pro zrušení trvalého pobytu, například dlouhodobý pobyt mimo EU, podvod při získání pobytu nebo závažnou trestnou činnost; před rozhodnutím musí být vždy posouzena přiměřenost dopadu na rodinný a soukromý život. Podrobně jsou také stanoveny povinnosti registrace a podmínky pobytu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků, včetně požadovaných dokladů, důvodů pro odepření pobytu a pravidel zachování pobytu při úmrtí, rozvodu či domácím násilí. Text dále upravuje vydávání pobytových dokladů (např. pobytové karty a karty trvalého pobytu), jejich platnost a formu podle jednotných evropských standardů. Poslední část se věnuje postupům při neoprávněném pobytu cizinců, rozhodnutím o povinnosti opustit území, správnímu vyhoštění, délce zákazu vstupu do Schengenského prostoru a pravidlům pro dobrovolný návrat s ohledem na rodinný život, děti a další humanitární okolnosti.

[22/23] Tato část zákona podrobně upravuje pravidla pro správní vyhoštění občanů třetích zemí, délku zákazu vstupu a důvody, kdy může být vyhoštění uloženo, například při nelegálním překročení hranice, nepravdivých údajích v řízení, opakovaném porušování právních předpisů nebo ohrožení veřejného pořádku, bezpečnosti či zdraví. Stanoví také zvláštní pravidla pro osoby s dlouhodobým pobytem v jiném členském státě EU a pro osoby s mezinárodní ochranou, včetně povinnosti ověřit její platnost a případného návratu do státu, který ochranu poskytl. Zákon upravuje možnost zrušení nebo zkrácení zákazu vstupu, například pokud cizinec dobrovolně vycestoval nebo pominuly důvody vyhoštění, a zároveň stanoví, kdy vyhoštění zaniká, například po udělení azylu či doplňkové ochrany. Rozsáhlá část se věnuje zajištění cizinců za účelem vyhoštění, včetně důvodů zajištění, maximální délky (zpravidla do 180 dnů) a zvláštních pravidel pro rodiny a nezletilé, jejichž zajištění má být pouze krajním řešením a na co nejkratší dobu. Upravují se také podmínky v zařízeních pro zajištění cizinců, například oddělené ubytování rodin a nezletilých, právo na zdravotní péči, právní pomoc, návštěvy, vzdělávací aktivity pro děti a přístup nevládních organizací ke kontrole zařízení. Dále jsou stanoveny procesní záruky, například právo na soudní přezkum zajištění a vyhoštění, lhůty pro rozhodování o vízech a pobytech, povinnosti cizinců při pobytové kontrole a ohlašování pobytu, stejně jako sankce za přestupky cizinců, zaměstnavatelů či dopravců a pravidla pro výměnu informací mezi členskými státy EU.

[23/23] Tato část zákona upravuje spolupráci mezi členskými státy EU při rozhodování o žádostech o modrou kartu EU a mobilitě vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí. Druhý členský stát musí o žádosti rozhodnout do 30 dnů (s možností prodloužení o dalších 30 dnů) a buď modrou kartu vydá, nebo žádost zamítne a uloží žadateli i jeho rodině povinnost opustit území; o rozhodnutí informuje jak žadatele, tak první členský stát. Ministerstvo zároveň předává jiným členským státům informace o udělení či zrušení karet vnitropodnikově převedených zaměstnanců a o mobilitě jejich držitelů. Zákon také stanoví pravidla pro uchovávání biometrických údajů cizinců v informačním systému – tyto údaje musí být po skončení oprávněného pobytu zničeny nejpozději do jednoho roku, přičemž evropská úprava obecně požaduje jejich uchování pouze po nezbytně krátkou dobu (typicky do 90 dnů při personalizaci dokladů). Další ustanovení určují pravomoci Ředitelství služby cizinecké policie jako národní jednotky systému ETIAS a orgánu provádějícího prvotní prověřování občanů třetích zemí, včetně bezpečnostní kontroly, identifikace a případného zdravotního a zranitelnostního posouzení. Policie a další orgány mohou také rozhodovat o zpětném přemístění státního příslušníka třetí země do jiného členského státu, pokud byl zadržen v pohraniční oblasti a existuje důvodné podezření, že přišel z jeho území; dotčená osoba má právo na odvolání. Závěr dokumentu obsahuje vymezení kompetencí ministerstva ve věcech pobytu cizinců a seznam evropských směrnic a nařízení, které jsou tímto zákonem implementovány.